|
|
Uvedený text je převzat z červnové programové brožury kina Ponrepo, které
ve svém programu na tento měsíc připravilo
kolekci filmů Andreje Tarkovského.
Za jeho poskytnutí děkuje Nostalghia.cz panu Milanu Klepikovovi.
Program kina Ponrepo lze najít také na internetové adrese
www.volny.cz/mjos/ponrepo.
Výše uvedený text bude součástí knihy textů A. Tarkovského (překl. M. Fryš, J. Blažejovský),
která se připravuje k vydání.
"Byly doby, kdy bych vám mohl vyjmenovat lidi, kteří mě ovlivnili, kteří byli mými
učiteli. Dnes si ale ve vědomí uchovávám pouze osoby, které jsou napůl světci a napůl
blázni, které jsou tak trochu možná posedlé, ne však dáblem: tak trochu boží blázni.
O Bachovi, Leonardovi, Tolstém (z těch, kteří ještě žijí, bych jmenoval Roberta
Bressona) se napsalo už tisíce stran, nikomu se ale nakonec nepodařilo vysvětlit vůbec
nic, nikomu se nepodařilo nalézt pravdu, dotknout se podstaty jejich tvorby. Bůh zaplať.
To znovu dokazuje, že zázraky nelze vysvětlit. Zázrak, to je Bůh.
Umělec nemá právo přímo odhalit svůj nepokoj, svůj zájem a přímo dát všemu průchod.
Předpokládám, že víte, v čem je rozdíl v trvání zvuku mezi cemballem a současným
fortepianem, kde je pedál, který prodlužuje dobu trvání zvuku. Je třeba hrát bez
příkras, lhostejně, chladně. Mnozí současní a rovněž velmi známí pianisté hrají Bacha
špatně, nechápou, v čem je podstata. Pokoušejí se vyjádřit svůj vztah k dílu, ale Bach
to v tomto případě nepotřebuje. Jeho je třeba hrát tak řečeno lineárně, jako na
počítači, nevkládat do každé noty cit, neromantizovat. Bresson snímá každý záběr tak,
jak se má hrát Bach na cemballo. Ani ve velkých věcech nemá akcenty. Je to olympijské
umění, je to vyšší smysl pro formu. U Bressona je vůbec všechno postaveno na
milimetrech, na miligramech. Je jako lékárník. Tam jsou už analytické váhy, kde má
význam každé zrníčko, které se položí na misku těchto vah. U ostatních to nemá takový
význam, dá se pracovat přibližněji. To je nečiní méně talentovanými, ale musím vám říci,
že génius a talent jsou pojmy zcela různé." - Andrej Tarkovskij
Deset nejlepších filmů všech dob podle Andreje Tarkovského:
1. Deník venkovského faráře (R. Bresson)
2. Hosté Večeře Páně (I. Bergman)
3. Nazarín (L. Bunuel)
4. Lesní jahody (I. Bergman)
5. Světla velkoměsta (Ch. Chaplin)
6. Povídky o bledé luně po dešti (K. Mizoguči)
7. Sedm samurajů (A. Kurosawa)
8. Persona (I. Bergman)
9. Muška (R. Bresson)
10. Písečná žena (H. Tešigahara)
K režisérům, kteří v jeho seznamu chybí, připsal Tarkovskij dodatečně ještě jména
Michelangela Antonioniho, Jeana Viga a Carla T. Dreyera. Žebříček poprvé zveřejněn v:
Kinevedčeskije zapisky č. 14, 1992.
Deník venkovského faráře
jsme uvedli v Ponrepu naposledy loni v prosinci, Povídky o bledé luně po dešti loni v
listopadu, Sedm samurajů v dubnu 1997, Personu loni v květnu a Mušku v prosinci.
Filmy Nazarín, Lesní jahody a Písečná žena uvádíme v tomto měsíci.)
|
|
