| |
|
Alexandr Gordon:
Žízně neuhášející
O Andreji Tarkovském
Vagrius
Moskva 2007
382 s.
ISBN 978-5-9697-0341-4
|
| |
| |
| |
|
Alexandr Gordon (nar. 1931) je mezi Tarkovského bližními tak trošku specifickou postavou.
S Tarkovským studoval moskevský VGIK ve společném ročníku M. Romma a společně vytvořili i
své první studentské práce. Ve chvíli, kdy se jejich tvůrčí dráhy rozešly (pro svou
absolventskou práci už si Tarkovskij zvolil spolupráci s Andrejem Končalovským) se jejich
životní pouť spojila jiným způsobem - Gordon se v roce 1958 oženil s Tarkovského sestrou
Marinou. V letošním roce vydaná kniha vzpomínek Žízně neuhášející tak přibližuje
Tarkovského osobnost z neobvyklého zorného úhlu.
Gordonova kniha Žízně neuhášející je dalším přírůstkem do už i tak velmi pestré řádky
knih, založených na vzpomínkách jiných osob na Andreje Tarkovského. V tomto směru nijak
zvláště nevybočuje ani svým obsahem, ani provedením. Kniha je rozdělena na dvě části. První
s názvem "Pozemská pouť" líčí víceméně chronologicky Tarkovského život Gordonovým pohledem.
Pro zájemce o Tarkovského život a dílo zde většina základních fakt není nová, ale Gordon
je dokáže obohatit o řadu drobných detailů, které doplňují přesně mozaiku někdy útržkovitých
informací. Zejména vzpomínky ze společných studií na VGIKu, kdy si byli profesně i lidsky
Gordon a Tarkovskij nejblíže, obsahují řadu dosud nikde neuvedených informací. Cenným
například vidím podrobný seznam celého studijního Rommova ročníku, detailní vzpomínky na
natáčení Zabijáků, Dnes propustka nebude... a vůbec popis atmosféry tehdejšího
VGIKu. Gordon pokračuje ve svých vzpomínkách tak jak šel čas, přičemž v následujícím období
začínají mít charakter "vzdálenějšího pohledu" člověka, který nebyl s Tarkovským v
bezprostředním profesním kontaktu, ale na druhé straně byl součástí jeho rodiny
a mnohé události Tarkovského života vnímal
skrze tuto perspektivu. V jeho textu si tak našly mnohdy více místa záležitosti právě rodinné,
publikuje zde také několik dopisů, které mu Tarkovskij porůznu napsal.
Druhá část knihy nese název "Život po životě" a autor v ní vzpomíná na dění po roce 1985
spojené s Tarkovského osobností, na setkání s lidmi, kteří byli Tarkovskému blízko v období
jeho emigrace. Mj. zde asi úplně poprvé otevírá a otevřeně hovoří o třetím nemanželském
Tarkovského synovi, jehož existence sice nebyla utajovaná (krátce se o ní zmínila už Marina
Tarkovská ve své knize Střípky zrcadla),
ale v rámci jakéhosi nepsaného obecného
"bontonu" se nic konkrétního nepublikovalo (včetně stránek Nostalghia.cz). Nyní již tedy i
na těchto stránkách mohu k této poněkud pikantní záležitosti uvést několik fakt (ne všechny
vycházejí z Gordonových vzpomínek): Třetí Tarkovského syn se narodil v roce 1986 ve Švédsku,
pár měsíců před Tarkovského smrtí. Nese jméno Alexandr a jeho matka Berit je Norka. Gordon
vzpomíná, jak se jeho žena, Tarkovského sestra Marina, velice snažila s matkou i jejím synem
setkat, jak spolu prožili několik zajímavých setkání v Paříži i v Rusku a dodnes udržují
příjemný vztah. (Zmiňuje rovněž poměrně hysterické až výhrůžné telefonáty Larisy Tarkovské
na adresu Berit, které matku malého Alexandra nutily dlouho skrývat jeho identitu.) Dnes
je Alexandr již dospělý muž, který se věnuje zcela netypicky sportovní kariéře: patří mezi
přední norské reprezentanty v šermu. Zaujmou ale i jiné glosy: například poměrně překvapivé
a nepříjemné setkání s Fridrichem Gorenštejnem (scenárista Solaris) v Berlíně, popis komorní
schůzky s Erlandem Josephsonem ve Španělsku nebo komentář k rozdílnostem v zahraničních
edicích Tarkovského deníků.
Kniha je doplněna fotografickou přílohou, obsahující fotografie a portréty známé i několik
jinde neviděných a nepublikovaných - zaujme například ukázka Tarkovského rozkresu záběrů
pro Zabijáky, společný portrét synů Andreje a Arsenije z 80. let nebo fotografie
polozříceného chrámu Narození Bohorodičky u Zavražje, v němž byl Tarkovskij v roce 1932
pokřtěn.
Ačkoliv se vzpomínky nesou po proudu času, nejde o Tarkovského biografii. To ostatně ani
nebylo Gordonovým cílem, jak v závěru podotýká. Kniha má spíš charakter útržků a glos,
doplňujících mj. i knihu jeho manželky Mariny Tarkovské
Střípky zrcadla (která je
ovšem mnohem obsáhlejší a faktograficky vybavenější). Svou věcností a střízlivostí jsou
Gordonovy vzpomínky velmi cenné a domnívám se, že v mnohém realisticky osvětlují Tarkovského
osobnost i události kolem něj.
|
