"Otec trpěl víc závistí kolegů, než útoky představitelů Mosfilmu"
[rozhovor Jurije Kovalenka s Andrejem Tarkovským jr. pro list Izvestija, 26. 11. 2007]
V minulém týdnu publikoval ruský nezávislý deník Izvestija ve svém vydání z 26. listopadu 2007 rozhovor s Tarkovského synem Andrejem, který žije ve Florencii a stará se zde o otcův umělecký odkaz. Rozhovor je primárně inspirován právě dokončovanou prací na prvním ruském vydání Tarkovského deníků, které by podle předběžných zpráv mělo být konečnou a nejúplnější redakcí tohoto pramene (všechna dosavadní zahraniční vydání trpí neúplností). Vedle toho se ale reportér ruského listu ptal i na řadu jiných věcí. V odpovědích Andreje Tarkovského jr. se zajímavým způsobem odráží jeho vnímání otcova dědictví i vztah k reflexi Tarkovského díla ve světě, potažmo v Rusku. Český překlad rozhovoru přináším níže.
Závěrem připomínám, že připravované ruské vydání Tarkovského deníku bylo ohlášeno už v roce 2006, ale pro finanční potíže bylo přesunuto až na počátek roku 2008. Pro českého čtenáře jde o důležitou informaci i proto, že právě tato ruská edice by měla být základem nového českého vydání, které připravuje nakladatelství Camera obscura.
V lednu příštího roku proběhne prezentace ruského vydání Martyrologia - deníků Andreje Tarkovského. Tisknou se v Itálii, ale celý náklad - 5.000 výtisků - bude přivezen do Ruska. Vydání deníků zajistil Mezinárodní institut Andreje Tarkovského. Korespondent deníku Izvestija Jurij Kovalenko se ve Florencii setkal s presidentem institutu Andrejem Tarkovským, synem velkého režiséra.

Jak se mohlo stát, že deníky, které vyšly po celém světě v 15 jazycích, doposud nevyšly v ruštině?

Moje matka je ještě v roce 1996 přivezla z Moskvy. Tehdy jsme se s velkým nadšením chtěli pustit do vydání. Pro finanční problémy se tak ale nestalo. Deníky čítají kolem 700 stran s fotografiemi. Chtěli jsme knihu vydat důstojně, tím spíše, že na Západě byla všechna vydání udělána na nejvyšší úrovni. Po dlouhou dobu všechno končilo nebo začínalo vždy jen ujišťováním nebo prosbami. Nakonec se nám podařilo najít sponzora - ruské oddělení italské banky.

Znamená to, že v Rusku doposud deníky nevyšly?

Pokud nepočítám několik pirátských tisků, tak jsou tam vlastně neznámé. Deníky jsou velmi populární na Západě, zejména v Itálii, kde se připravuje už třetí vydání.

Co je podle vás na Martyrologiu nejdůležitější?

Deníky zahrnují období od roku 1970 do roku 1986. Seznámení se s nimi pomůže k pochopení atmosféry doby, ve které žil a pracoval můj otec. Umožní to vidět jeho očima to, co se dělo v zemi. Píše o tom, jak ho pronásledují. Nebyl jediný den, kdy by byl spokojený nebo šťastný. Ne náhodou své deníky nazval Martyrologium. Deníky pomáhají pochopit osobnost Tarkovského a jeho osud, zdroje jeho tvorby, zrody záměrů, jeho filosofické myšlení, chvilková prozření. Poslední zápis je datován dva týdny před smrtí - 15. prosince 1986: "Negativ, kdoví proč rozstříhaný na mnoha nahodilých místech". [Tato věta není ani v českém, ani v britském vydání deníků. - Pozn. překl.]

Co vás u deníků vašeho otce nejvíce udivuje?

Síla jeho osobnosti. Trvalé přesvědčení o lepší budoucnosti a jeho víra. Ano, otec nebyl ortodoxní věřící, ale vnímal hluboký duchovní základ života. A i v posledním roce, při vědomí že umírá, pokračoval v práci. Ostatně, není to obyčejné čtení, přečtením té knihy se rodí naděje.

Vrhají deníky nové světlo na Tarkovského dílo?

Je to zpověď. A protože otcova existence byla s tvorbou bytostně propojena, po přečtení deníků můžete v jeho filmech objevit mnoho nového. Otec říkal absolutní pravdu všem, ale hlavně - sobě samému. Někdy byl ke kolegům i k sobě nemilosrdný. V jeho zápiscích nejsou žádné úpravy, žádná cenzura. Otec byl velmi silný člověk, ale současně velmi zranitelný. Trpěl víc závistí kolegů, než útoky představitelů Mosfilmu.

Kdy Tarkovskij poprvé navštívil Florencii?

V roce 1983 společně s Toninem Guerrou. Seznámil se se starostou Florencie Lando Contim, kterého později zavraždily Rudé brigády... Otce angažovali k provedení Létajícího Holanďana v místní opeře. Měl se tím projektem zabývat po dokončení Oběti. Nabídli mu i možnost se sem přestěhovat. Florencie se mu velmi líbila, obklopili ho zde starostlivostí a péčí. Chtěl ve Florencii založit Akademii umění a vyučovat na ní. V domě kde žiji, sídlí také Mezinárodní institut Andreje Tarkovského.

Kdo ho financuje?

Pevný rozpočet nemáme, financují se vždy jen konkrétní projekty. Podporuje nás radnice ve Florencii, italské Ministerstvo kultury, vydavatelství, někdy banky.

A co ruští mecenáši?

Začátkem roku 1994 byl vybudován nový náhrobek na otcově hrobě v Sainte-Genevieve-des-Bois u Paříže za peníze jedné ruské společnosti. Od těch dob jsme žádné kontakty s ruskými dárci neměli. Ale nyní se někteří naši ruští přátelé podílejí na vydání deníků.

Kde se nyní nachází archiv vašeho otce?

Všechny dokumenty jsou uloženy ve Florencii, včetně těch přivezených z Moskvy a Paříže. Jsou pod ochranou italské vlády. Jsou tam uložené scénáře, dopisy, rukopisy, fotografie - více než 11 tisíc položek.

Tuším, že i další důležité Tarkovského dílo - kniha Zapečetěný čas - také dodnes nevyšla v Ruštině.

Opět šlo jen o nějaká pirátská vydání. Počítáme s vydáním Zapečetěného času v Itálii v ruštině na konci roku 2008.

Který z filmů považoval váš otec za svůj nejvydařenější?

Ke svým filmům se stavěl velmi kriticky. Ale i jeho mínění se časem proměňovalo. Nade vše stavěl Stalkera, ale když viděl později svou retrospektivu, napsal, že se mu nelíbí nic. Jedinou útěchou mu podle jeho slov bylo, že jiní točí ještě hůř...

Jaké ze svých záměrů váš otec nestihl realizovat?

Měl projekty, o nichž přemýšlel celý život - například Hamlet, Pokušení svatého Antonína. Nastudoval Hamleta v divadle, ale před smrtí hovořil o tom, že jestli zvítězí nad nemocí, natočí ho jako film. Vedle toho chtěl natočit film podle evangelií. Domníval se, že má cenu se zabývat jen vážnými tématy.

Čím vašeho otce přitahovala Itálie?

Pro ruského člověka, jak to vidím já, je emigrace těžká zkouška. A Itálie byla země, kam můj otec mohl přenést své osamění a nostalgii, díky její kráse, duchovnosti a historii. S Italy se kontakty navazují mnohem lépe než s Francouzi nebo s Němci. Právě v Itálii Rusové nepociťují takové odcizení.

Nechystáte se napsat knihu "Můj otec Andrej Tarkovskij"?

Ne. Už je napsáno tolik knih na téma "Já a Tarkovskij"... Teď pracuji na dokumentárním filmu o jeho denících. Doufám, že premiéra mého filmu Martyrolog Tarkovského proběhne v příštím roce.

Která z knih o Tarkovském je podle vás nejzajímavější?

Velmi se mi líbila kniha Igora Jevlampijeva Chudožestvennaja filosofija Andreja Tarkovskogo. [O knize též krátce na Nostalghia.cz. Pozn. překl.] Je to hluboká filosofická analýza otcových filmů. Autor provedl srovnání jeho díla s ruskou náboženskou filosofií Stříbrného věku. [Stříbrný věk - detaily] Co se týká jiných knih, jsou napsané filmovými kritiky a ty já nemám rád.

Neuvažujete o tom, že byste společně s Mezinárodním institutem Andreje Tarkovského přesídlil do Ruska?

Takové plány nemám. Pravda je, že jsem tady i tam cizinec. Ale v současném Rusku je mi těžko, nemůžu pochopit jeho mentalitu.

A co otázka převozu ostatků vašeho otce?

Otec nechtěl být pohřben v Rusku.

[Podle webové verze deníku Izvestija z 26. 11. 2007 přeložil Petr Gajdošík. Na Nostalghia.cz publikováno 4. prosince 2007]
(poslední update: 4. prosince 2007)    
TOPlist
© 2001-2016 Nostalghia.cz
Petr Gajdošík  © 2001–2016
nostalghia(zavinac)nostalghia.cz


Prezentace na síti Facebook a G+