|
|
Layla Alexander-Garrett
Andrej Tarkovskij: Sobirateľ snov
AST - Astrel
Moskva 2009
ISBN 978-5-17-058459-8
| |
|
První setkání s Tarkovského filmem si Layla Alexander-Garrett prožila jako malá holčička,
když viděla Ivanovo dětství. Tehdy ještě zdaleka nemohla tušit, že Tarkovskij se jí jednou
stane osudovým mužem, s nímž spojí značnou část své profesní dráhy a do jisté míry i
soukromého života.
Jejich první setkání proběhlo v roce 1981 víceméně formálně, mladá petrohradská studentka
se tehdy vypravila tajně do Moskvy (v dřívějším Sovětském svazu nebylo možné bez patřičného
povolení samovolně cestovat do jiných oblastí Ruska), kde si jako obdivovatelka Tarkovskho
filmů domluvila s Tarkovským schůzku v jedné restauraci. Tehdy ani jeden z nich netušil,
že se po několika letech opět setkají. Když o pár let později Tarkovskij pracoval v Itálii
na Nostalgii, studovala momentálně filmovou školu ve Stockholmu a po nějaké době tak
logika událostí dopěla k jedinému možnému konci - oba dva se opět setkali, tentokrát na
profesním základě při natáčení Oběti. Layla pracovala u natáčení jako Tarkovského
překladatelka, trávila s ním ale mnohem více času, protože Tarkovskij během svého pobytu ve
Švédsku absolvoval také několik cest či přednášek kde mu všude tlumočila. Sám jednou údajně
zažertoval: "V Nostalgii jsem si vymyslel plavovlasou překladatelku a teď mi ji osud přivedl
do cesty."
Vzpomínková kniha, kterou Layla Alexander-Garrett v letošním roce vydala u moskevských
vydavatelství AST a Astrel, popisuje hlavně Tarkovského práci na Oběti - od postupného
dotváření námětu ve scénář až po vlastní natáčení a celou postprodukci. Popis je veskrze
subjektivní, založený na deníku, který si Layla během své práce vedla. Z textu je patrné
procítěné vidění událostí, autorka Tarkovského životní i profesní obtíže prožívá, vnímá je
především skrze Tarkovského, kterého po čase poznala důvěrně a dokázala se do něj vcítit.
Často používá k dokreslení citace i z jeho deníku, které korespondují s jejím vlastním
viděním. Faktograficky je kniha cenná pro přesnější pochopení chronologie Tarkovského života
v tomto období, v němž vedle natáčení hrály podstatnou roli události spojené s Tarkovského
emigrací, úředním "šimlem" západní administrativy i záležitosti dalších tvůrčích Tarkovského
projektů (k nimž už nedošlo). Jako překladatelka byla Layla velice často v přímém kontaktu
se všemi aktéry a tak je její kniha nejen svědectvím o faktických událostech, ale i
originálním záznamem průběhu tvůrčího procesu.
Současně dává autorka nahlédnout do Tarkovského nitra, z dlouhých vzájemných rozhovorů jej
měla možnost poznat jako málokdo a měla tak i příležitost být nedobrovolným svědkem některých
rodinných peripetií (často spojených osobností Tarkovského ženy Larisy). Tím byh mohl popis
knihy skončit. Jednu věc bych ale ještě měl zmínit. Ne z nějaké senzacechtivosti, ale pro
"pořádek věcí"; v této knize se opět trošku více prolomilo jakési decentní mlčení o
Tarkovského milostném románku během práce ve Švédsku a narození jeho třetího nemanželského
syna. Již před lety se o tom zmínila Marina Tarkovská ve své knize
Oskolki zerkala, nyní se k tomu
vyjadřuje i Layla, svědek této Tarkovského životní epizody, z níž se po letmém záletu s jednou
Norkou narodil nemanželský syn Alexandr. Ten je nyní nadaný reprezentant Norska v šermu,
Layla se s jeho rodinou občas vídá, protože pracuje střídavě ve Skandinávii nebo v Anglii.
V knize je výmluvná dvojstrana fotografií - vlevo portrét Tarkovského, vpravo fotografie
jeho tří, navzájem si hodně podobných synů, Arsenije, Andreje a Alexandra, který je zde
zobrazen v zajímavém portrétu v šermířském oděvu, komponovaném v odraze zrcadla v nějaké
tělocvičně. Tato fotografie se tak přiřadila do galerie rodinných portrétů Tarkovských,
fotografovaných jako částečný odraz v zrcadle...
Text knihy doplňuje několik desítek fotografií a reprodukcí. Nejvíce jich je přirozeně z
natáčení Oběti, jsou mezi nimi i zajímavé a myslím že zatím nepublikované záběry z
příprav scén, tu a tam se ale objeví fotografie z Tarkovského cest po Švédsku nebo ze
soukromí. A jedna originalita na závěr: knihu vydali dva vydavatelé a v Rusku tak existuje
ve dvou verzích přebalu, obsah je ovšem identický. K dispozici jsem měl vydání zobrazené
vlevo nahoře, reproprodukci alternativního přebalu níže.
|