| |
|
Boris Godunov
DVD
Region 0
Philips 2002
|
| |
|
Několik konkrétních údajů a poznámek k obrazovému záznamu opery Modesta Petroviče Musorgského
Boris Godunov, kterou v roce 1990 provedlo v režijní koncepci Andreje Tarkovského
Marinské divadlo v Petrohradu s účastí britského produkčního týmu a britských umělců, z nichž
někteří spolupracovali přímo s Tarkovským v roce 1983.
Úvodem pár základních informací k původnímu Tarkovského provedení, detailnější údaje a obsazení
londýnského představení i následných repríz uvádím na
samostatné stránce.
Musorgského operu Boris Godunov inscenoval Tarkovskij v londýnské Covent Garden v roce 1983,
dirigentem představení byl Claudio Abbado. Produkčně náročné představení bylo premiérováno
31. října 1983 a následně provedeno ještě v sedmi úspěšných reprízách.
Po sedmi letech, v roce 1990, se k opeře podle Tarkovského režijní koncepce vrátilo Marinské
divadlo v Petrohradu. Toto představení bylo zaznamenáno audio i video technikou a následně vydáno na
videokazetě (Decca), v roce 2002 pak na DVD (Philips) vybaveném i luxusní DTS zvukovou stopou.
Představení v Marinském divadle (v roce 1990 se ještě oficiálně jmenovalo Kirovovo divadlo, návrat
k historickému názvu proběhl až v roce 1992) mělo do značné míry symbolický charakter: ruské publikum
se mohlo vůbec poprvé setkat s tímto Tarkovského jevištním provedením a navíc právě v Marinském divadle
se v roce 1874 konala i světová preméra této opery. (Pro tuzemského čtenáře dodávám, že operní orchestr
při této premiéře dirigoval Eduard Nápravník, který během svého téměř padesátiletého působení na této
scéně dovedl zdejší divadelní orchestr k uměleckému vrcholu.)
Ač u petrohradského uvedení Tarkovskij samozřejmě už nebyl, lze ho z hlediska scénografie
považovat za značně věrné původní londýnské inscenaci. Dosvědčuje to i několik vyjádření těch, kdo
měli možnost vidět i londýnské uvedení (např. režisér Chris Marker). Tarkovského režijní koncepce pro
Covent Garden je samozřejmě přísně licencovaná, takže na její dodržení dohlíželi v Rusku příslušní
odborní a techničtí pracovníci z Velké Británie (choreografie, kulisy, kostýmy, světla). Liší se
samozřejmě hudební pojetí a pěvecké výkony, protože jde o jiné umělce, nicméně to je již oblast mimo
Tarkovského režijní působnost.
V hlavní roli se ruskému publiku představil Robert Lloyd, který tutéž roli zpíval i v původním
Tarkovského představení v roce 1983 (a vrátil se k ní na krátko i později, v roce 1991, ve vídeňské opeře
pod taktovkou Claudia Abbada). Vedle něj v předních rolích dále vystoupili Alexej Stebljanko a Olga
Borodinová. Orchestr dirigovala již letitá stálice tohoto operního domu, dirigent Valerij Gergiev
(Tarkovského londýnské představení v roce 1983 dirigoval již zmíněný Claudio Abbado).
Nejsem odborník na operu, tak si netroufnu hodnotit její provedení. Ostatně se to i trošku míjí se
zaměřením těchto stránek. Spíš bych chtěl upozornit na některé prvky v jejím provedení, které se mi
zdály zajímavé ve vztahu k Tarkovského autorství celé jevištní koncepce. - Především u ní vnímám
velkou snahu pracovat se světelnými efekty a s atmosférou, scéna se často noří do šera a polostínů,
Tarkovskij např. užívá zamlžený prostor prosvícený mnoha svíčkami nebo kontrastní šikmé nasvícení
v ostrém úhlu. Zajímavým motivem, který bude u Tarkovského už vždy působit symbolicky, je zvon,
který se v jedné části představení objeví v pozadí. Zcela zřejmou “rublevovsko-tarkovskou” reminiscencí
pak je “živý obraz” slavné Rublevovy Trojice, která je v sekvenci zjevení na krátkou dobu
zinscenována s živými herci jako magicky nasvícený vznášející se objekt před temným pozadím. Až
hrozivým pak je motiv obřího kyvadla, které neúprosně odměřuje čas a objeví se v závěru první i
druhé části opery. V představení je několikrát užit také motiv snu (např. mnichův sen o vraždě careviče
Dimitrije) a to způsobem do jisté míry připomínajícím obdobné (černobílé) sekvence v Tarkovského
filmech: děj snu probíhá v hloubce jeviště a je nasvícen monochromatickými (zde zelenými) světelnými
paprsky ze zákulisí. Už v době londýnské premiéry byl kritiky velmi oceňovaný nápad s mapou
Ruska v podobě ohromného gobelínu, na němž se odehrává část panovnických scén. No a motiv
"nejtarkovštější" na závěr: postava anděla a sněžení snášející se velebně na celou scénu v
samém závěru opery.
Galerie screenshotů
[kliknutím lze zvětšit]
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| |
|
dvě ukázky níže: v textu zmíněné kyvadlo v pozadí scény
|
|
|
|
|
|
