|
|
Boris Godunov
opera ve čtyřech dějstvích, cca 200 min.
Zpěv: rusky
Produkce: Royal Opera
Premiéra: 31. října 1983, Royal Opera House, Covent Garden, London.
Další uvedení: 4., 7., 10., 15., 19., 23. a 25. listopadu Covent Garden, London
Režie: Andrej Tarkovskij
Libreto: Modest Petrovič Musorgskij na motivy hry A. S. Puškina a Karamzinových
Dějin Říše ruské.
Hudba: Modest Petrovič Musorgskij.
Dirigent: Claudio Abbado. Výprava: Nikolaj Dvigubskij.
Světla: Robert Bryan. Choreografie: Romayne Grigorovová.
Asistent režie: Irina Braun.
Hrají a zpívají: Paul Hudson (Nikitič), John Gibbs (Mituča), Jonathan Summers
(Andrej Ščelkalov), Philip Landgridge (Vasilij Ivanovič Šujskij), Robert Lloyd
(Boris Godunov), Gwynne Howell (Pimen), Michel Svetlev (Grigorij Otrepjev - Dmitrij),
Elizabeth Bainbridge (služka), Francis Egerton (Michajl), Aage Haugland/Anton Diakov
(25., 26. 11.) (Varlam), Donald Adams (Frontier Guard), Joan Rogers (Xenie), Fiona
Kimm (Fjodor), Marta Szirmay (ošetřovatelka Xenie), Anthony Smith (bojar), Eva Randova
(Marina), John Shirley-Quirk (Ragoni), Patrick Power (hlupák), John Kerr (Chruščov),
John Gibbs (Czernikowski), William Mackie (Lavicki).
Operu Modesta Petroviče Musorgského Boris Godunov inscenoval Tarkovskij v londýnské
Covent Garden v říjnu a listopadu 1983. Již v roce 1981 dostal v Rusku nabídku od producenta
Daniela Toscana du Plantier na film o Borisi Godunovovi, Mosfilm ale pro tento projekt
prosazoval výhradně režiséra Bondarčuka a tak ze záměru sešlo (více viz
zde). K tématu se Tarkovskij
opět dostal o dva roky později, na sklonku roku 1983, kdy měl za sebou skandál s Nostalgií v
Cannes a rozhodnutí o emigraci. V tomto pohledu je tedy inscenace opery jeho první tvůrčí
prací v exilu. Dirigentem představení byl Claudio Abbado, který od roku 1979 působil v
Londýně jako šéfdirigent London Symphony Orchestra a při práci na Borisi Godunovovi byl
stejně jako Tarkovskij host Royal Opera House. Scénografem představení byl Nikolaj Dvigubskij,
který s Tarkovským spolupracoval už před lety na filmu Zrcadlo, asistentkou režie byla Irina Braun.
Hlavní roli hrál a zpíval Robert Lloyd, historicky první Brit v této roli. Z dalšího obsazení
londýnského představení zvláště upozorňuji na obsazení české pěvkyně Evy Randové do role
Mariny.
Opera Boris Godunov vznikla podle motivů hry A. S. Puškina a Karamzinova několikasvazkového
díla Dějiny Říše ruské. Tragédie chronologicky líčí období vlády cara Borise Godunova
v letech 1598–1605. Děj je zahuštěn mnoha postavami a složitost celého příběhu se stupňuje
s množstvím vedlejších zápletek a odboček. Musorgskij pracoval na libretu i hudební části
několik let a postupně vzniklo několik autorských verzí. Oficiální premiéra kompletní
verze proběhla 27. ledna 1874 v Marinském divadle v Petrohradě. Další verze a redakce opery
probíhaly i po Musorgského smrti, liší se zařazením/vypuštěním určitých aktů i celých pasáží
a důrazem na tu či onu vrstvu příběhu. - Tarkovského inscenace Borise Godunova vycházela
z redakce Pavla A. Lamma z roku 1928. Tarkovskij se v ní nezabýval až tolik přesným líčením
historických dějů, ale mnohem více se soustředil na postavu Borise Godunova, na jeho vnitřní
tragédii, která měla v jeho očích hamletovský rozměr. V rozhovoru pro londýnské Times o tom
Tarkovskij říká: "Zajímá mne především vnitřní drama samotného Borise, myslím, že kdybych
tu operu mohl točit, byl by to komorní, intimní film. V Borisovi není hlavní problém vlast,
ale člověk, zlomený vlastí..." Tarkovskij tak mnohem více inscenuje drama člověka, který
"musel" spáchat vraždu (careviče Dmitrije) pro "dobro" vlasti, než drama z ruských dějin.
Temné téma pojednává o krvavých základech ruské státnosti, o státní mafii a nemožnosti sblížení
se Západem, ale i o konfliktu otce se synem. To vše jakoby souznělo s obdobnými motivy v
Tarkovského filemch, v opeře je to ale pojednáno mnohem tragičtěji a osudověji. Jeho režijní
pojetí nese několik rysů charakteristického rukopisu: práce se světelnými efekty a s atmosférou,
motiv zvonu, “živý obraz” slavné Rublevovy Trojice nebo ztvárnění snových motivů pomocí
monochromaticky nasvícených scén (jako analogie jeho filmových černobílých sekvencí snu).
Podrobněji ke scénickému provedení viz několik poznámek k DVD
Boris Godunov.
Externí odkazy:
Robert Bryan: Lighting Boris Godunov with Andrei Tarkovsky
Další provedení opery Boris Godunov
v režijní koncepci Andreje Tarkovského:
1990, duben - Marinskij těatr, Petěrburg; Režie: Stephen Lawless. Dirigent: Valerij Gergiev.
Produkce a provedení: Orchestr a soubor Marinského divadla. V hl. roli Robert Lloyd.
[více o záznamu na DVD]
1991, říjen - Wiener staatsoper, Vídeň; Režie: Stephen Lawless. Dirigent: Claudio Abbado.
Produkce a provedení: Orchestr a soubor Wiener staatsoper, soubor Slovenské filharmonie.
V hl. roli Robert Lloyd/Anatolij Kotscherga.
1994 - Tokio; Režie: Stephen Lawless. Dirigent: Claudio Abbado. Produkce a provedení:
Orchestr a soubor Wiener staatsoper, dětský sbor Tokio. V hl. roli Anatolij Kotscherga.
2003 - Covent Garden, London; Režie: Irina Braun. Dirigent: Semjon Byčkov. Produkce a provedení:
Royal Opera House. V hl. roli John Tomlinson.
Poznámka: Ve vztahu k Tarkovskému je zaznamenání hodnou zajímavostí také inscenace opery
Boris Godunov filmovým režisérem Alexandrem Sokurovem. Scénu, soubor a orchestr poskytl
Bolšoj těatr v Moskvě, premiéra proběhla 25. dubna 2007. K realizaci si Sokurov vybral druhou
autorskou verzi z roku 1871.
|
|
