| |
|
Nostalgia / Tempo di Viaggio
(Nostalgie / Čas cesty)
Artificial Eye (2003)
ART 033 DVD
Region 2
2 DVD
disk 1:
Nostalgie
Itálie-Rusko 1983, 120'
Režie: Andrej Tarkovskij
bar., 1.66:1 (anamorfní)
italsky, rusky (MPEG 2.0 - na obalu uvedeno chybně DD 2.0!!), anglické tit.
disk 2:
Tarkovsky in Nostalgia
Itálie 1984, 96 min.
Režie: Donatela Baglivo
bar., 1.33:1
italsky, rusky, anglicky (DD 2.0), anglické nevypínatelné titulky
Tempo di Viaggio
Itálie 1983, 62 min.
Režie: Andrej Tarkovskij
bar., 1.33:1
italsky, rusky (DD 2.0), anglické titulky
Bonus: filmografie (A. Tarkovskij, T. Guerra, E. Josephson, D. Giordanoová,
O. Jankovskij), rozhovor s A. Tarkovským a T. Guerrou (textové stránky)
| |
| |
|
|
Recenzovat DVD s Tarkovského Nostalgií považuji na těchto stránkách, vzhledem k
názvu domény na níž jsou umístěny, za zvláštní povinnost a z tohoto pohledu jsem se
na disk také dost těšil. Jenže jak se říká, když se na něco
moc těšíš... Nostalgie je prostě zakletá. To jsem si říkal již několik let nazpět.
Nejen proto, že dlouhá léta byla u nás jediným oficiálně neuvedeným Tarkovského snímkem,
ale i tím, že zakoupení filmu do Projektu 100 v roce 1998 vyvolalo řadu diskusí,
protože zakoupená kopie nebyla příliš kvalitní (navíc byla zakoupena verze s ruským
rychlodabingem). I uvedení filmu na DVD je pro Evropu smolné, protože dříve se jej
dočkali američtí zájemci (zde disk vyšel péčí společnosti
Fox Lorber v roce
1998), v Regionu 2 mají primát Japonci (v roce 2002 jej vydala společnost
Pioneer) a až po nich
se dočkal v únoru 2003 film své evropské DVD premiéry na nosiči vydaném společností
Artificial Eye. Dlouho se mělo za to, že problémy s distribucí a přepisem na nosiče
VHS či DVD jsou způsobeny hlavně zmatkem kolem autorských práv (film byl natáčen v
italsko-ruské koprodukci, nicméně jako oficiální vlastník autorských práv je uváděna
italská RAI Trade), ale jak ukazuje DVD edice od AE, problém tkví patrně i v technické
oblasti. A hlavně o tom bude náledující recenze.
Vydání od AE je prezentované jako "Special Edition". Je to bezpochyby zejména díky
bonusové výbavě, která je umístěna na druhém disku, zatímco ten první je cele věnován
filmu. Už několik týdnů se napjatě očekávalo potvrzení (či vyvrácení) informace z
oficiálního webu AE, kde je uveden obrazový formát 4:3 (tedy 1.33:1). Tento údaj je
uveden i na zadní straně obalu disku. Obojí je ale omyl, ve skutečnosti se jedná o
správný anamorfní formát 1.66:1, který je ovšem přepsán tak, že při projekci na
širokoúhlém televizoru se vám roztáhne na 1.78:1. Je proto nutné si nastavit letterbox,
pak budete mít formát takový, jaký má být. Kvalita obrazu není rozhodně srovnatelná
s vyčištěnými edicemi z Ruscica (myslím, že publikum si rychle zvyklo na kvalitní a
dodatečně vycizelované přepisy a z tohoto hlediska také obraz hodnotím), z mého pohledu
dlouholetého uživatele x-té kopie na VHS je samozřejmě perfektní, ale uznávám že to
pro někoho nemusí být argument. Rozhodně je kvalita obrazu lepší než u Oběti,
také vydané AE. V Nostalgii se tak často neobjevuje zrnění, všechny barvy jsou
interpretovány jasně, vyváženě, kontrastně (a to i při tmavších scénách, což je
zrovna u DVD Oběti problematické) dobře jsou vykresleny i šerosvity a černobílé
snové sekvence (ty jsou vlastně laděny do hnědého a sépiového odstínu). Obraz bohužel
není nijak dále vyčištěn a tak jsou v něm patrné, místy dost silně, různé vady
způsobené poškrábáním a prachem. Z tohoto hlediska jsou bohužel nejvíce postiženy
začátek a konec filmu, tedy dvě obrazově mimořádně silné sekvence. Podle informací z
AE byl k přepisu na DVD získán od italské RAI Trade originální negativ. Na základě
zkušeností s přepisy z Ruscica se tomu sice nechce věřit, ale věrnost a přesnost
barevného podání, kontrasty i podání odstínů by tomu mohly odpovídat. Spíš je ale
nutné si uvědomit, že ani negativ není samospasitelný a k perfektnímu výsledku od něj
zbývá ještě dlouhá cesta. A na tu AE bohužel rezignovalo a nezbavilo film různých
mechanických poškození, které dobře známe z promítacích sálů (no, na DVD aspoň nejsou
vidět slepky).
Pokud ovšem překousnete obrazové vady (já bych se s nimi snad ještě nějak vyrovnal), u
zvukové složky filmu se vám to už určitě nepodaří. Buď podlehnete velkému zklamání,
nebo návalu vzteku (v horším případě obojímu). Úvodem je nutno uvést, že i zde je údaj
na webu a zadní straně obalu nejen zavádějící, ale vysloveně lživý! Remix do DD 2.0
prostě neexistuje! Zvuková složka filmu je na disku uložena v prachobyčejném formátu
MPEG, rozloženém do dvou kanálů. První, kdo si toho všiml a uvedl to na web, byl jistý
pan Jon Robertson, po něm musím tuto skutečnost konstatovat i já. Kdo nemá přehrávač,
který si s MPEG poradí, má smůlu a nejspíš neuslyší vůbec nic. Lavina protestů, která
se vyvalila směrem k AE svědčí o tom, že obdobně "postiženo"
je poměrně velké množství lidí. AE ve své první oficiální odpovědi ujišťovalo (píši
"první", protože od 3. března, kdy se přítomnost formátu MPEG na disku stala známou,
vydalo AE už TŘI další oficiální stanoviska), že zvuková stopa je na disku určitě ve
formátu DD, aby ještě tentýž den odpoledne zkorigovala své předchozí ujištění zprávou,
že po provedeném šetření se ukazuje, že firma, která prováděla přepis patrně
nedodržela požadovanou specifikaci. Jak pak u AE funguje něco, čemu se u nás říká
výstupní kontrola, je mi ovšem záhadou.
Můj DVD player mi naštěstí zvukovou stopu z disku je schopen přehrát i tak, takže vám
můžu o její "kvalitě" poreferovat. Nebude to veselé čtení. Ve chvíli, kdy si spustíte
v menu Play, ozve se vám v tichu něco, co si matně vybavím z dob svého dětství, když
jsem si pouštěl staré gramodesky. Nebývalá míra šumu a praskání vám dává "rozpomenout
se na úroveň prvních zvukových filmů" (cit. podle dopisu Jona Robertsona pro
Nostalghia.com).
Šum postupně ustoupí do pozadí, ale latentně je přítomen po celý film a zřetelně
vám podbarvuje všechny tišší scény. V některých místech se intenzita šumu zesílí
těsně před obrazovým střihem, což je jev známý všem, kteří chodí do kina a svědčí o
tom, že jde o konec filmového dílu (kotouče), který bývá k poškození náchylnější
než střed filmového pásu. I u zvukové stopy AE ujišťuje, že se jedná o zvuk z
původního masteru: "Originální zvukový pás jsme získali od italské RAI Trade, která
vlastní práva na film, ve strašném stavu... Restaurační práce na materiálu tak ubohé
kvality by ale asi stejně nevedly k perfektním výsledkům... Pokoušeli jsme se zvuk
srovnávat s úrovní audio stopy na našem VHS masteru, ale nebylo to o nic lepší." Z
osobní zkušenosti musím konstatovat, že při projekci DVD samozřejmě normálně slyšíte
hudbu, ruchy, dialogy, vše je krásně zřetelné, dobře lokalizované a rozeznatelné,
v odpovídajících intenzitách. O to více zamrzí šumění, slyšitelné v tišších pasážích (a
v těch si Tarkovskij skutečně liboval). Navíc se stejně jako u obrazové složky i ve
zvuku objevují sem a atm "cizí elementy" - jemné praskání, u některých střihů to při
"naskočení" nového záběru dokonce zřetelně lupne či se intenzita zvuku prudce sníží,
aby se po chvíli vrátila na normální úroveň... Byl-li původní master v opravdu špatném
stavu, tak mě jednak úplně děsí přístup RAI k originálům a pak také přístup AE, které
sice tímto titulem chvályhodně doplní Tarkovského "regionální" filmografii, ale způsobem, který se
stejně jednou bude muset předělat. Tohle si Andrej Tarkovskij opravdu nezasloužil.
Reakce zákazníků na zvukovou stopu se objevily hned 3. března. Samozřejmě nelibé,
žádající nápravu. V odpovědi AE (podepsané manažerem Stevenem Lewisem) se dočteme, že
firma udělá vše pro to, aby se pochybení napravilo. To snad dává naději doufat, že
se dočkáme nějaké opravené verze. Ani pan Lewis ovšem zatím neví kdy k tomu dojde,
neb jedním dechem dodává, že víc podrobností o příčině chyb a vad zatím neví (dopis z
5. března). Vskutku důvěryhodný obrázek svědomitosti u jednoho z nejprestižnějších
evropských vydavatelů.
Něco je ale na vydání Nostalgie od AE přece jen hodné pozornosti (i když pachuť z technické
kvality přepisu samotného filmu se tím zcela nevytratí). Tím světlým místem jsou bonusy,
resp. dva dlouhé dokumenty vzniklé ve spojitosti s realizací filmu. Časově první (na
disku je ovšem umístěn jako druhý) je dokument Tempo di Viaggio, jehož režisérem
je samotný Tarkovskij. Přibližně hodinová studie zachycuje přípravnou fázi, ještě před
vlastním natáčením i před definitivní verzí scénáře, kdy Tarkovskij s T. Guerrou
promýšlejí strukturu příběhu, většinu času také ve vzájemných rozhovorech spíše hledají
inspirační zdroje a způsoby vyjádření. Jejich rozhovor, vedený v Guerrově bytě s
prosluněnou terasou (mimochodem interiér bytu je nasnímaný s mimořádným smyslem pro
detail a různá tajemná zákoutí) se tak velmi často se točí kolem obecnějších témat -
pohled na film jako takový, literaturu, poezii (T. Guerra zde několikrát čte
Tarkovskému básně, které složil pro něj osobně). Z některých pasáží, zejména z
postavení kamery, která neobvykle jasnozřivě "předvídá" pohyby i gesta rozmlouvajících, je zřejmé, že
dokument je mnohdy stylizován, předem promyšlen, čemuž nasvědčují i leckdy velmi
plynulá vyjádření myšlenek, úvah a námětů. Rozhovory jsou proloženy záběry
z cesty obou přátel po italském venkově, kde hledali vhodné lokality pro natáčení.
Divák tak zde má unikátní možnost vidět místa, která byla pro Nostalgii zamýšlena
a která Andrej posléze zavrhl (v jednom záběru se Guerrovi svěřuje, že všechno je to
sice velmi krásné, ale jeho osobně to irituje - nepřipomíná vám to začátek filmu?).
Kuriózní jsou také dokumentární záběry z provizorního oběda někde na krajnici silnice.
Film byl natočen na 16 mm materiál a tomu odpovídá také kvalita přepisu, který je
dost zrnitý. Zvuk je převeden do DD 2.0 (a technicky je na tom o třídu výš než je zvuk
u Nostalgie!), dokument je opatřen anglickými vypínatelnými titulky, které bych
tentokrát, vzhledem ke značnému zastoupení italštiny, doporučil ponechat zapnuté (i
když se z nich při Guerrově recitaci veršů v dialektu dozvíte, že "Guerra právě čte
verše v dialektu").
Druhý dokument Andrey Tarkovsky in Nostalghia vznikl při samotném natáčení filmu,
jako režisérka je pod ním podepsána Donatela Baglivo, která o Tarkovském natočila ještě
jiné dva dokumenty (tzv. Trilogia - viz oddíl
Filmy). Film je na DVD
převeden z videopásku (i když zrnitost obrazu dává tušit, že byl natočen na 16 mm film)
s "natvrdo" umístěnými anglickými titulky (kromě monologu E. Josephsona, který je veden
v angličtině). Film přibližuje zákulisí natáčení, je proložen krátkými rozhovory s
některými aktéry (Guerra, Jankovskij, Giordanoová, Josephson) a tvoří bezesporu
zajímavý příspěvek k poznání Tarkovského práce (obdobně jako Leszcylowského dokument, vzniklý
při práci na Oběti). Při pozorném sledování i zde nadjdete některé překvapivé
detaily, např. aranžování postavy Eugenie jako anděla při snovém záběru s rodným domem,
kde se nakonec objevila jen z velké dálky a nebo poodhalení zákulisní praxe při
realizaci jedné z vrcholných scén filmu, sebeupálení Domenica, jejíž natáčení Donatela
Baglivo snímala z opačné strany než "oficiální" kamera a umožnila tak sledovat "technické"
provedení celé scény, natáčené s dvěma hořícími kaskadéry. No a nemohu se nezmínit ani
o finální scéně natáčení, pohledu do prázdné katedrály. V průběhu natáčení dlouhého
záběru slyšíme, jak je vydán pokyn ke spuštění umělého sněžení. Technikům se ale celé
zařízení nedaří spustit, po chvíli slyšíme už nervózní křik a posléze, když se podaří konečně
spustit vločky umělého sněhu (pěny) je slyšet jen zklamané výkřiky "že je vše ztraceno"
a že se to musí jet znovu. Tarkovskij si toto "prokletí" posledního záběru v drsnější podobě
zopakoval o dva roky později u Oběti...
K dalším bonusům jen telegraficky: textové filmografie některých zúčastněných a dva
texty rozhovorů s A. Tarkovským a T. Guerrou. Graficky nádherně vyřešené menu je
podbarveno, bohužel, nápěvem ze začátku filmu s navazujícím Verdiho Requiem, které
zrovna patří k "nejzašuměnějším" místům, takže šumu si užijete až až už při listování
nabídkou.
Co říci závěrem. Dvoudiskové vydání Nostalgie od Artificial Eye je ve své
současné podobě (píši "současné", protože není vyloučena opravená reedice) zklamáním,
a to jednoznačně díky kvalitě přepisu zvukové stopy (navíc v MPEG, takže si opravdu
dejte pozor, jestli to váš DVD Player umí přehrát!), pedanty asi rozlobí i míra
obrazových vad. Bohužel jsem neměl možnost vidět ani americké vydání od Foxe Lorbera
(regionálně nekódováno, recenzi na něj napsal Petr Soukup na
Zóně),
neviděl jsem ani loňskou japonskou edici, kterou financoval
Pioneer (2002) a tak vám nemohu doporučit tu či onu koupi. Nicméně bych si troufl
tipnout, že po obrazové stránce to není tak špatné DVD a vyrovná se dnes běžnému
standardu, reprodukce barev, detailů a polostínů je uspokojivá (samozřejmě to vše
říkám s vědomím výše zmíněných vad). Nicméně vydání od AE je podle mne cenné
hlavně pro oba bonusové dokumenty.
Útěchou nám snad může být závěr ze zatím posledního vyjádření pana Lewise z AE, který
se omlouvá "všem zákazníkům za způsobené potíže" a ujišťuje, že nedostatky a omyly se
AE pokusí co nejdříve napravit. Možná se pak dočkáme nějaké "version 2.0", jako v případě
Stalkera a pak bych se ve své recenzi mohl plně věnovat samotnému filmu, jak
se o to obvykle snažím. O vývoji situace vás budu samozřejmě informovat.
[dodatky k recenzi]
|
