| |
|
Steamroller and the Violin
(Válec a housle)
Facets Video (2002)
DV67514
Region 0
SSSR 1960, 43'
Režie: Andrej Tarkovskij
NTSC bar., 1.33:1,
rusky DD 2.0, anglické tit.
Bonusy: filmografie a biografie A. Tarkovského
| |
| |
|
|
Myslím, že už samotné vydání disku s filmem Válec a housle svědčí o výjimečném
postavení Andreje Tarkovského a jeho díla mezi zájemci o filmové umění. Určitě ne
každému světovému režisérovi, a to i v případě těch nejvyšších "kapacit", se nepoštěstí,
že by se někdo zajímal o vydání jejich studentské absolventské práce, kterou každý
školený filmař vstupuje do světa filmu. Nakolik by v takových případech šlo spíše o
sběratelské lahůdky než o tituly s uměleckou a vypovídací schopností nedokážu posoudit,
ale v případě Tarkovského diplomního filmu Válec a housle nejsem myslím daleko
od pravdy když řeknu, že majitel DVD získá jak sběratelskou kuriozitu, tak pozoruhodné
dílko, které stojí za to občas vytáhnout z poličky a nechat roztočit v přehrávači...
Válec a housle totiž i po více než čtyřiceti letech od svého vzniku působí
neobyčejně svěže, mile a musím se přiznat, že stále dokáže i dojímat.
V diskusním fóru na těchto stránkách se jeden návštěvník vyjádřil, že Válec a housle
je asi nejčistší Tarkovského film. Ponechme stranou nepoměřitelnost s Tarkovského další
tvorbou, nicméně skutečností je, že Válec a housle je snímek, který absenci
filozofické koncepce nahrazuje výraznou poetizací zobrazované skutečnosti (ta ovšem za
určitých okolností může bý sama o sobě určitou koncepcí). Je obecně známým a často
citovaným faktem, že v době Tarkovského studií dorazil k publiku mj. i snímek A.
Lamorisse Červený balónek, který studenti na VGIKu velmi obdivovali. Že to byl
případ Tarkovského, ale minimálně i kameramana Jusova a scénáristy Končalovského,
dokazuje právě Válec a housle. Jeho hravá nálada i orientace na dětské prostředí
jakoby přímo čerpala z Lamorissova díla. No a nepřehlédnutelný je i motiv nafukovacích
balónků, přímo odkazujících k Lamorissovu filmu, který je nesčetněkrát ve filmu zmíněn.
Zároveň se zde ale objevují i typické prvky pozdějších Tarkovského prací, několikerý
motiv jablka, proudící vody, deště, kočka na osamělé židli… Nejsou zde sice ještě
chápány v symbolické významové rovině, ale tvoří výrazné estetické prvky, kterých se
Tarkovskij už nikdy nezřekl.
V samotném filmu se tyto poetizující prvky celkem organicky pojí se samotným dějem,
který je založen na setkání sedmiletého Saši, vracejícího se z hodiny houslí a
Sergeje, řidiče silničního válce, který upravuje vozovku u chlapcova bydliště. Právě
tento moment, ostrý protiklad "profese" obou hrdinů, často zmiňovali někteří mí známí
jako příliš okaté setkání "dělnické třídy s inteligencí". Nejsem si úplně jist, zda bych to také takto
formuloval, ale pár "budovatelských" záchvěvů (nenapadl mne mírnější termnín) ve filmu
opravdu je (detaily svářečky, zbíječky a buldozeru v sekvenci bourání starého domu).
Otázkou ovšem je, nakolik se jedná o vcelku běžné dobové symptomy, které až my s
odstupem času můžeme vnímat v posunutých významech. (Ostatně lecos o konečné podobě
filmu napovídá i jeho analýza na serveru
Nostalghia.com,
kde se můžete mj. dočíst i o změnách scénáře z nějž byla na poslední chvíli např.
vyřazena sekvence prvomájové přehlídky, která by mohla vysvětlovat mimořádně slavnostní
vyzdobení ulic nebo třeba i již zmíněné balónky.) Osobně se domnívám, že poetická
linie filmu a orientace na rozdíly vnímání světa z dětského a dospělého pohledu
(což je u podobných filmů velmi častý motiv - vzpomeňte třeba Vláčilovu Holubici
a koneckonců již citovaný Červený balónek) ve filmu naprosto převažuje. Film
je tak svěžím dílem, které sice nenese vnitřní souvislosti s pozdějšími Tarkovského
filmy, neobsahuje žádné přesahy či odkazy (ač se tak někteří snaží interpretovat ve
filmu přítomný akcent na mimořádné postavení umění) ale má již četné atributy jeho poetiky.
Ze sledování filmu upozorňuji na jednu drobnou vychytávku, kterou naleznete v záběru,
kdy Segej a Saša kráčejí v hluboké perspektivě snímanou úzkou uličkou s tekoucí vodou
směrem od kamery (jedná se zrovna o pasáž, která je jako bonus na výše zmíněných
discích z Ruscica). Díky tomu, že scéna byla nasvěcována zadními reflektory, můžete si
povšimnout nepatrného stínu na pravé straně obrazu, na světlejší části stěny domu.
Odráží se v něm pohyb kameramana i celé zdvihací plošiny na níž byla kamera, postupně
stoupající nad úroveň vozovky, umístěna.
Disk s filmem vydala v loňském roce americká společnost Facets Video a pominu-li pro
nás spíše exotické japoské vydání (viz seznam vydaných DVD),
jde zatím o jedinou DVD edici tohoto filmu. Je to trošku překvapivé zejména ze strany
ruských vydavatelů, samozřejmě nejvíce ze strany tamnějšího tradičního vydavatele,
konsorcia Ruscico, protože Válec a housle je myslím přesně titul, který by se
vyjímal jako exkluzivní bonus na některém ze zde vydaných DVD s Tarkovského filmy -
ponejvíce asi na Ivanově dětství s nímž má společnou poetizující polohu. Místo
toho se jen několikaminutový fragment z Válce ocitl v bonusech disků
Ivanovo dětství a Stalker. No a protože ani v dalších plánech Ruscica
jsem Válec a housle nenalezl, nakonec jsem přistoupil k zakoupení amerického
vydání.
To je vydané jako multiregion, čili k jeho přehrávání nepotřebujete speciální
přehrávač (informace některých e-shopů, např. Amazon.com, uvádějí mylně kódování
pro Region 1). Film je na disku v originálním fullscreenu 1.33:1 s původním zvukem
převedeným do DD 2.0 (nejedná se ale o stereo,
nýbrž o dvoukanálové mono). Obraz mě příjemně překvapil - nehýří barvami, jak se to
někdy u starších barevných snímků stává, je ostrý, kontrastní a má přiměřeně dobré
rozlišení, takže netrpí ani žádnou mimořádnou zrnitostí. Pravda, není úplně
"vycizelovaný", protože obsahuje drobné vady ze smítek prachu, sem tam zaznamenáte
škrábanec a občas se celý obraz, asi v místě poškození perforace, mírně zatřese. Celkově
se ale jedná o velmi dobrý přepis, který hravě strčí do kapsy například naposledy vydanou
Nostalgii v Artificial Eye (zejména její katastrofální úvodní část - viz
recenze z 9. 3. 2003). Barvy jsou
vyvážené a i když barevné filmy z přelomu 50. a 60. let často působí plakátově (tento
znak doby podle mne zdařile navozuje barevný přebal disku), u tohoto filmu shledávám
jakési sjednocující uměřené barevné ladění do střízlivějších zeleno-hnědých odstínů.
Těžko říct, zda to bylo záměrem autorů, použitým materiálem nebo jde o vlastnost, kterou
film získal až s uplynulými léty. Film jsem na plátně viděl jen jednou, a to ještě hodně
dávno, takže jediné "hmatatelnější" srovnání mohu provést právě s výše zmíněnými
fragmenty v bonusech disků z Ruscica. Všichni, kteří některý z těchto disků vlastníte
tedy vězte, že obrazová kvalita fragmentů je o něco málo (opravdu málo) horší než je
tomu u amerického vydání. To je oproti nim kontrastnější a méně zrnité, je na něm menší
počet drop-outů, je i o něco více rozsvícené, na což naopak doplatily větším oslňujícím
jasem scény s protisvětlem, např. velký celek po epizodě s deštěm, kdy se chlapec opět
setká se Sergejem. Na americkém disku je zář slunce v odrazu vody ve středu obrazu
evidentně intenzivnější než na fragmentu z Ruscica a drobné kontury povrchu či postava
běžícího chlapce se v ní rozplývají. Dokonce jsem si dal práci a několik pasáží jsem si
u obou vzorků z Ruscica nakrokoval a porovnal s identickým úsekem na samostatném vydání.
Výsledek: větší stopy prachu a škrábance jsou na identických místech, takže se evidentně
jedná o stejný výchozí materiál, který Facet Video nechalo prohnat "chytrými mašinkami".
Co vám ovšem dost zkalí radost, aspoň u mne tomu tak bylo, jsou anglické titulky, které
jsou nevypínatelné. Jsou sice vytvořeny nově, elektronicky, ale přesto nejdou vypnout.
Mrzí to zejména proto, že i když si je při sledování filmu nečtete, každý titulek vás
přece jen ruší. Snad malou útěchou je fakt, že pasáží s dialogy není ve filmu zase až
tolik a že jejich tvůrci s nimi šetřili jen na nejdůležitější místa a neotitulkovali
každé slovo, které se tam pronese.
Zvuková stopa je kvalitní mono v DD 2.0, nevím nakolik dodatečně vyčištěná, ale žádné
větší stopy po šumu, lupání a jiných nešvarech nenese.
K dalšímu popisu disku jen telegraficky, neboť jinak to u něj ani nejde. Celý film je
rozvržen do deseti kapitol, řešených tradičními náhledovými okénky (jako první
kapitola je ovšem počítáno i logo Facets Video před titulky). Bonusová část je
velmi chudá, jedná se vlastně jen o dvě textové informace - biografii Andreje
Tarkovského a filmografii. Ovšem v případě biografie jde o překvapivě obsáhlý a
podrobný text, který je rozvržen na 8 stránek.
Po obrazové i zvukové stránce je tedy disk uspokojivý, samozřejmě přihlédneme-li ke
stáří filmu. Absenci výraznějších bonusů bych klidně oželel výměnou za možnost
vypínatelných titulků, které jinak celkový dojem z disku kazí. Absence kódování je na
jedné straně dobrou zprávou pro potencionální zájemce, na druhé straně značně
snižuje pravděpodobnost brzkého vydání disku jiným vydavatelem, který by na své
vydání zařadil třeba vypínatelné titulky. Takové vydání by bylo jistě příjemnější, ale
vzhledem k tomu co jsem nastínil v úvodu této recenze, bych si na podobnou otázku
netroufl ani tipovat.
|
