Poznámky k některým motivům
z filmů Františka Vláčila



Sluneční žár
Žár letního slunce vyvolávající zemdlenost, únavu, letargii, svou neustálou přítomností ovlivňující jednání postav a nějak posunující děj, pojatý případně jako metafora: to je dramaturgický prvek řady snímků. Nejinak tomu je i u Vláčila. Pokud se ve scénářích jeho filmů tento motiv objevil, Vláčil ho vždy nějak funkčně využil.


HOLUBICE
Susanne tesknící po své holubici prožívá na pobřeží Baltu delirium, její bratr Ulli ji zastíní rozevřeným deštníkem. Paralelně v Praze: její holubička leží postřelená a Michal se ji snaží „léčit“ teplometem.




ĎÁBLOVA PAST
Letní vedro a sucho je téměř přímým aktérem událostí, potřeba vody jedním z hlavních hybatelů děje. Z toho plyne i časté zdůrazňování slunečního žáru a letního sucha v různých scénách, případně je zdůrazňován kontrast mezi „suchou“ krajinou a „mokrým“ podzemím.




MARKETA LAZAROVÁ
Krátký prosluněný obraz najdeme i v tak „zimním“ filmu, jako je MARKETA LAZAROVÁ. V Mikolášově reminiscenci vidíme scénu, v níž Kozlík usekne zhřešivšímu Adamovi poraněnou ruku, do níž jej kousl had. Spolusmilnice Alexandra je odsouzena se na to dívat a sdílet tak osud Adamův. Scéna je komponována do ostrého slunečního svitu, kdy slunce pálí na bezvládně ležícího Adama, a Alexandra poté svou hlavou zastiňuje sluneční kotouč. Ostatně prosluněná je i proslulá Rajská sonáta. – Ve scénáři byla ještě jedna letní reminisence, Kozlíkova vzpomínka na idylické dětství, opět zasazená do prosluněného letního dne. Do filmu ale nakonec zařazena nebyla.




ÚDOLÍ VČEL
Paralelní montáž, v níž na jedné straně Lenora zmírá na tvrzi letním žárem, který je v tomto případě i metaforou její neukojené ženské touhy; na druhé straně se Ondřej oddává své lovecké vášni, ale svůj „lov“ ve skutečnosti završuje až intimní chvílí s Lenorou ve stáji. – Filmem prostupuje také motiv Arminovy neuhasitelné žízně; případně jsme v ranní scéně svědky Ondřejovy snahy omýt své tělo z nesnesitelné horkosti.




STÍNY HORKÉHO LÉTA
Motiv je obsažen už v samotném názvu, letní horko působí ve filmu jako neustále přítomná připomínka situace, z níž není úniku. Obraz je záměrně komponován v ostrých kontrastech světla a stínu. K tomu též článek Řeka Léthé.



[1] Gajdošík, P.: František Vláčil. Život a dílo. Camera obscura 2018, s. 391 ad. Motivy ostrého slunečního svitu se samozřejmě objevují i v jiných Vláčiových filmech, nejsou už ale tak akcentovány a zapojeny do dramaturgie jako výše uvedené ukázky. Zřejmě velkou roli by měl tento motiv v připravovaném filmu FAJNOVÝ ODPOLEDNE (letní líné odpoledne v Praze, vylidněné město), podle Vláčilových poznámek měl být obraz v záměrně „přesvětlených“ kompozicích, film ale nebyl nikdy natočen.[1]

[na Nostalghia.cz publikováno 31. 8. 2020]



* * *
TOPlist


© 2005-2020 Nostalghia.cz
© 2005-2020 Petr Gajdošík

[Facebook] [Twitter]