Nostalghia.cz - Michelangelo Antonioni

Aktuality 2010-2012

2003/04 2005 2006 2007 2008/09

	21. března 2012 Krátce po svých 92. narozeninách (16. března) dnes zemřel legendární italský scenárista, básník a spisovatel Tonino Guerra, mj. autor scénářů k filmům DOBRODRUŽSTVÍ, NOC, ZATMĚNÍ, ČERVENÁ PUSTINA, ZVĚTŠENINA, ZABRISKIE POINT, TAJEMSTVÍ OBERWALDU nebo IDENTIFIKACE ŽENY.
	10. února 2012 V drobném textu Amita Malik a čtyři světoví režiséři přináším několik informací k setkání čtyř význačných tvůrců: A. Kurosawy, S. Ráje, E. Kazana a M. Antonioniho. Zajímavé foto pořízené při natáčení ZVĚTŠENINY vyvěsil autor blogu This Must Be Place (viz též vlevo, kliknutím zvětšit). Jinou hezkou momentku, v níž "anděl" Michelangelo nasazuje filmovou svatozář Jackovi Nicholsonovi publikoval fotoblog A Conversation On Cool. Na Architizer Blog je k přečtení článek Architecture in Film: Michelangelo Antonioni’s "Environments", komentovaná kolekce Antonioniho záběrů architektury, průmyslové krajiny a odcizeného prostředí ze snímků ČERVENÁ PUSTINA, ZATMĚNÍ, IDENTIFIKACE ŽENY a DOBRODRUŽSTVÍ. Trošku sebeprezentace: Ve 4. čísle časopisu Film a doba za rok 2011 vyšel můj text s názvem Michelangelův pohled, věnovaný poslednímu Antonioniho filmu, stejnojmennému dokumentu z roku 2004. Text na těchto stránkách nepublikuji, protože "práva" na něj má Film a doba, na co můžu ale odkázat je samotný film, který je v nezkrácené verzi (18 min.) k dispozici na této stránce. Nejsem si jist, zda-li jsem někdy odkazoval na rozšířenou verzi traileru na ZVĚTŠENINU. Raději tedy uvádím link na YouTube.
	14. května 2011 V dubnu 2011 se na webových stránkách magazínu Vanity Fair objevil článek Antonioni’s Blow-Up and Swinging 1960s London, který je vlastně dlouhým rozhovorem s modelkou Jill Kenningtonovou, jež hrála v Antonioniho ZVĚTŠENINĚ jednu z modelek ve scéně skupinového reklamního focení. Její vzpomínky na natáčení jsou velmi zajímavé a rozhodně stojí za přečtení, protože nejen přibližují natáčení, ale i některé Antonioniho zdroje a inspirace a vůbec atmosféru "swingujícího" Londýna 60. let. Článek je mimochodem doplněn zajímavou fotogalerií ze zákulisí, obsahující mj. i snímky skutečných fotografů, jejichž fotografie Antonioni ve filmu použil (též portrét fotografa Davida Baileyho, který byl jakýmsi předobrazem filmového Thomase - viz vlevo, lze zvětšit). V předchozí aktualizaci zmiňovaný snímek LO SQUARDO DI MICHELANGELO (viz níže) je možné ve slušné kvalitě shlédnout na ruském serveru Yandex.ru v úplné verzi (18 min.).
	15. března 2011 Od dnešního dne jsou andělské stránky o Michelangelu Antonionim k dispozici v novém designu, který předznamenává určitou "unifikaci" vzhledu i u ostatních andělských stránek (ty jsou zatím ponechány v původní verzi, na jejich přetažení do nové šablony se pracuje). Kromě designových změn došlo i k doplnění obsahu, poslední dobou trestuhodně zanedbávaného: zásadně byla přepracována, rozšířena a upřesněna filmografie, aktualizován byl oddíl s vydanými DVD a BD a Galerie. Měl jsem možnost shlédnout poslední Antonioniho film LO SQUARDO DI MICHELANGELO (Michelangelův pohled, 2004) a musím říct, že je to překrásné dílo, fascinující filmová meditace, pokorné loučení Mistra s kinematografií, s tvorbou, se světem. 17 minut dlouhý snímek učaroval leckomu, slavný scenárista Jean-Claude Cariérre mu dokonce složil krásnou poklonu v těchto řádcích: „Viděli jste Michelangelův pohled, jeho poslední krátkometrážní film? Je to jeden z nejúžasnějších filmů na světě! Antonioni natočil ten film, který netrvá víc než 15 minut, v roce 2000; nehovoří se v něm a jedinkrát v životě v něm vystupuje i on. Vidíme ho, jak vchází do kostela svatého Petra v okovech v Římě. Je sám, pomalu se blíží k hrobce Julia II. a celý film je dialog beze slov, jen výměna pohledů mezi Antonionim a Michelangelovým Mojžíšem. Vše, co si říkáme, ta vášnivá touha vystupovat a hovořit, jíž se vyznačuje naše století, celý ten bezútěšný shon, to vše je zde zpochybněno jen mlčením a pohledem filmaře. Přišel se rozloučit. Už se nevrátí a ví to. On, který odchází, přišel naposledy navštívit nepochopitelné mistrovské dílo, které zůstane. Jako kdyby se chtěl naposledy zeptat. Jako by se chtěl naposled pokusit vniknout do mystéria, k němuž slova nemají přístup. Pohled, který k němu Antonioni před odchodem vyšle, je dojímavý.“ [Carriére, Jean-Claude - Eco, Umberto: Knih se jen tak nezbavíme, Argo 2010, s. 81] Film mne zaujal natolik, že jsem se troufale pokusil na jeho téma napsat esej, která by měla časem vyjít ve Filmu a době. Do té doby nabízím z tohoto posledního Antonioniho filmu alespoň galerii screenshotů. V únoru 2011 byl v londýnském kulturním centru Barbican uveden nový projekt holandského divadelního režiséra a producenta Ivo van Hovea s názvem Antonioni Project. Divadelní, multimediálně pojatá performance spojuje do jednoho celku motivy ze tří zásadních Antonioniho scénářů (tedy ne z výsledných filmů): DOBRODRUŽSTVÍ, NOC a ZATMĚNÍ. Představení je podle recenzí mimořádně náročné na koordinaci herecké akce, multimediálních zařízení a počítačové techniky, jeho Antverpská lednová premiéra z důvodu špatné koordinace dokonce nevyšla. Londýnská představení už byla údajně lépe provedená. Vlastního obsahu si bohužel recenze všímají mnohem méně. Minutový trailer je možné shlédnout na YouTube.
	11. února 2011 Po dlouhém boji s rakovinou zemřela 3. února 2011 ve věku 59 let herečka Maria Schneider, známá především z Bertolucciho filmu POSLEDNÍ TANGO V PAŘÍŽI, ale také ze zásadní role v Antonioniho filmu POVOLÁNÍ: REPORTÉR, kde ztvárnila roli bezejmenné dívky, cestující s hlavním hrdinou. Rozloučení s herečkou se konalo 10. února v pařížském chrámu Église Saint-Roch, kde mu byli přítomni i Alain Delon a Claudia Cardinaleová. Alain Delon pořečetl dopis od Brigite Bardot, která kdysi mladé Schneiderové pomáhala v začátcích její herecké kariéry. Podle přání zesnulé herečky byl její popel rozptýlen do moře z útesu Le Rocher de la Vierge v jihozápadní Francii u Biarritz.
	1. srpna 2010 Zóna ve své zprávě z 30. července informovala o slevové akci DVD z produkce Warnerů. Mezi tituly nabízenými nyní za 200 Kč je i Antonioniho ZVĚTŠENINA.
	13. června 2010 Podle informace Zóny je criterionský Blu-ray disk s ČERVENOU PUSTINOU mimořádně povedený. Uvedená zpráva odkazuje na recenzní stránky Blu-ray.com, kde je k vidění i několik screenshotů. Ještě zajímavějším než sebeobsáhlejší recenze se mi jeví textově-obrazová esej Jona Beasleye A Study In Color: Antonioni’s Red Desert na serveru Not-critical.com, který místo analytického rozboru umístil vedle sebe několik screenshotů z ČERVENÉ PUSTINY a vedle nich barevné obrazové palety, které v tom kterém záběru dominují. Teprve tady si člověk naplno uvědomí, jak dokonale "malířsky" použil Antonioni barevný filmový materiál.
	7. května 2010 Je to neuvěřitelné, ale skoro půl roku nebyl na andělských stránkách o Michelangelu Antonionim žádný "pohyb" (naposledy v prosinci 2009). Důvod není v tom, že by se na téma "Antonioni" nic nedělo, ale v jiné věci: můj pracovní a osobní život mne natolik zaměstnává, že se k editaci stránek prakticky nemám čas dostat. Doufám, že se to brzy podaří nějak urovnat. Obsáhlá studie Stanislavy Přádné Čtyřikrát dva poprvé vyšla ve čtyřech pokračováních ve 40. ročníku Filmu a doby (1994, č. 1-4). V roce 2007 ji pak v doplněné a rozšířené podobě jako samostatný titul pod názvem Čtyřikrát dva vydala Akademie múzických umění v Praze. Autorka se v ní zaměřila na zkoumání tvůrčí spolupráce čtyř významných světových režisérů s jejich dvorními herečkami, které byly současně i jejich životními partnerkami. Celou studii publikuje Nostalghia.cz se souhlasem autorky.