© Photo by M. Vardanov of Parajanov: The Last Spring
TOPlist
Neznámý Paradžanov 1, 2 (DVD)
O dvou nových ruských DVD s dokumenty o Sergeji Paradžanovovi jsem se zmínil v obsáhlejší aktualitě už 30. ledna 2008. Nyní mohu podat zasvěcenější a přesnější popis obou disků, soustřeďujících celkem pět dokumentů o tomto významném tvůrci. Samotné dokumenty pocházejí z let 1990-2007 a patří k těm méně známým.
Vlastní disky vydala ruská společnost Misteria. Obraz většiny dokumentů je pouze průměrné kvality, což je ale často dáno mizernou kvalitou dobových materiálů. Ruský zvuk je ve dvoukanálovém mono. Disky neobsahují žádné titulkové sady. První disk je na obalu označen jako kódovaný pro Region 5, ale ve skutečnosti žádné kódování neobsahuje. Druhý disk už kódovaný je. Úvodní menu obou disků nabízí pouze volby spuštění každého dokumentu zvlášť nebo volbu "prohlédnout vše". Žádný další bonusový materiál disky neobsahují.
Neznámý Paradžanov 1
(Něizvestnyj Paradžanov 1)
Rusko 1990, 2007, 24 + 39 min.
DVD - Region 0 (na obalu uvedeno R 5)
Misteria 2007
PAL, čb/bar, 1.33:1, rusky (DD 2.0), bez titulků

První dokument Já - Sergej Paradžanov (1990, 24 min.) vznikl krátce po Paradžanovově smrti v roce 1990. Snímek sice je ruské (nebo jiné "východní") provenience, ale protože úvodní dedikace i všechny do obrazu vložené titulky jsou v angličtině, byl asi určen hlavně zahraničnímu divákovi. Film otevírají unikátní historické fotografie starého Tbilisi (Tiflis) z počátku 20. století. I z nich je patrné, že město bylo prosperujícím obchodním i politickým centrem Gruzie, nacházela se v něm jak řada historických památek, tak i rozsáhlé obchodní a obytné čvrti s domy vytaženými do výšky mezi nimiž se proplétaly tramvaje (!). Většina obrazové složky filmu je vlastně složena jen z dochovaných fotografií města nebo Sergeje Paradžanova, zachyceného v tbiliských ulicích nebo v interiérech jeho domu, v různých rozhovorech s místními obyvateli či během natáčení filmů. Nechybí zde rodinné fotografie otce a matky, rodinného obchodu, různé stylizované portréty nebo jen momentky ze života, ukázky jeho slavných koláží a obrazů. To vše je proloženo ukázkami z filmů a dokumentárními záběry z natáčení Legendy o Suramské pevnosti v nichž je Paradžanov zachycen i při režijní práci na place.
Ve zvukové stopě je použita tradiční hudba, v některých pasážích pak jakési nahrávky regionálního poprocku. Ty zní ale dost otřesně. Zejména ze začátku je ve zvuku namíchán také monolog Sergeje Paradžanova, který vzpomíná na svou rodinu a život. Pozornému divákovi neunikne, že jde o fragmenty z mnohem obsáhlejšího zvukového materiálu, který přinesl dokument o Paradžanovovi, přítomný jako bonus na českém disku s filmem Ašik-Kerib.
Film uzavírají záběry prázdného Paradžanovova domu, natočené krátce po jeho smrti. Dům ještě není postižen zkázou většiny zde nashromážděných předmětů, ale jeho prázdnota i ticho v ulici pod ním dávají tušit, že toto místo osiřelo. Film na mne dělá dojem sice narychlo sestaveného, ale jinak velmi upřímného díla. Jako autoři jsou pod ním podepsáni Alla Barabadze, Nana Gongadze, Cora Tsereteli, Gia Bazadze a Juri Mechitov, který je ve filmografiích uváděn i jako režisér.

Druhý dokument na disku č. 1 nese výmluvný název Andrej a Sergej (2007, 39 min.). Jedná se o dvojportrét Sergeje Paradžanova a Andreje Tarkovského, vzniklý teprve nedávno v ruské televizi v rámci dokumentárního cyklu Ostrova. Film se soustřeďuje nejen na blízký osobní vztah obou tvůrců, ale snaží se postihnout i příbuzné motivy z jejich děl. Kapitoly s názvy Šedesátá léta, Tajemství vod, Přespříliš vzpomínek zraňuje duši či Oheň přání hledají styčné body i rozdíly ve filmech obou tvůrců, které se navzájem sice moc nepodobají, ale přesto v nich existují úzké estetické vazby. Často zde dochází i ke srovnání konkrétních pasáží z filmů obou tvůrců (např. "dětské epizody" z Ivanova dětství a Stínů zapomenutých předků). Zajímavým dojmem působí pasáž v níž je hudba ze Zrcadla použita jako podklad ukázek z Paradžanovových filmů. Kapitola Zámek zmiňuje jejich marný boj s úřady, sekvence nazvaná Zóna pak Paradžanovovo uvěznění. Ve filmu jsou zařazeny i dokumentární záběry z milionové demonstrace v St. Petěrburgu z období perestrojky, záběry Tarkovského i Paradžanova při natáčení jejich filmů (v případě Paradžanova jde o natáčení Barvy granátového jablka, u Tarkovského o Rubleva), promluvy a vzpomínky několika jejich přátel (Alexandr Antipenko, Inna Zens, Kora Ceretěli, Levon Grigorjan).


Neznámý Paradžanov 2
(Něizvestnyj Paradžanov 2)
Rusko 2006-2007, 31 + 29 + 34 min.
DVD - Region 5 (na obalu uvedeno R 5)
Misteria 2007
PAL, čb/bar, 1.33:1, rusky (DD 2.0), bez titulků

Obsah druhého disku tvoří tři půlhodinové dokumenty scenáristy a režiséra Levona Grigorjana. První nese název Vzpomínky na Sajat-Novu (2006, 31 min.) a zabývá se genezí námětu Paradžanovova stěžejního díla Sajat-Nova. Film byl ještě před svým dokončením určen k likvidaci, ale po dramatické záchraně natočeného materiálu byl Sergejem Jutkevičem (ovšem bez Paradžanovovy účasti) vytvořen jiný sestřih, známý jako Barva granátového jablka. Grigorjanův dokument vznikl jako přímá reakce na překvapivý nález původních ztracených obrazových materiálů ve studiích Armenfilmu. Režisér se pokouší na základě svědectví Paradžanovových spolupracovníků a jiných známých skutečností o pravděpodobnou rekonstrukci původního záměru filmu. K tomu využívá nově nalezené sekvence, skrze které vypráví příběh básníka Sajat-Novy. Dokument je tak zajímavým studijním materiálem, i když asi hlavně pro ty, kdo jsou s Barvou detailně obeznámeni a dokáží rozpoznat odlišnosti, jež jsou zde prezentovány často bez výraznějšího upozornění.

Druhý dokumentární film se jmenuje Orfeus sestupuje do pekla (2005, 29 min.) a celý se věnuje těžkému období Paradžanovova života, v němž tvůrce po vykonstruovaném obvinění strávil několik let v lágru. Zatčen byl 17. prosince 1973 v Kyjevě, kam změnil z dodnes nejasných příčin svůj původní plán cesty do Jerevanu. Následovalo několik let vězení, propuštěn byl až v roce 1983 po silné mezinárodní kampani významných režisérů, literátů a intelektuálů v čele s Louisem Aragonem. Jako obrazový podklad dokumentárního vyprávění, v němž zaznívají i citace z Paradžanovových vzpomínek, jsou zvoleny zejména kresby a koláže, které se během svého uvěznění Paradžanov naučil dělat a jež jsou dodnes neodmyslitelnou součástí jeho výtvarného díla. Tvůrci dokumentu se snaží skrze tato díla proniknout k duši izolovaného a vězněného člověka. Většinou depresivní Paradžanovovy kompozice mají v sobě i přes svou ponurost často zakomponovaný prvek naděje - tím jsou symboly Ježíšova utrpení. Ne náhodou tvůrci dokumentu prokládají obraz Paradžanovými výroky o P. P. Pasolinim a zhusta užívají i záběrů z filmu Evangelium svatého Matouše.

Posledním dokumentem na disku je snímek Eros a Thanatos (34 min.), sledující dva podstatné motivy Paradžanovovy tvorby (nebo spíš dvě tváře jedné ideové linie) - lásku a smrt, jejich neoddělitelné "partnerství" v životech Paradžanovových hrdinů, předurčených milovat nebo zemřít. Vedle známých motivů z Paradžanovových filmů jsou zde naprostým unikátem záběry z nikdy nedokončeného filmu Kyjevské fresky, který Paradžanov začal natáčet v roce 1966, ale úřady mu ho nikdy neumožnily dokončit. Unikátnost v dokumentu zařazených záběrů spočívá nejen v tom, že jde o "zatracený" obrazový materiál, ale i v jejich obsahu. Téměř černobílé sekvence (ve skutečnosti se ale jedná o velmi vybledlý barevný materiál) jsou totiž na Paradžanova velmi avantgardní a moderní. Přesto v nich pečlivý pozorovatel najde Mistrovy charakteristické rysy a v některých detailech dokonce pozná i motivy, které Paradžanov použil později v jiných filmech. Protože jde o zatím téměř neznámý obrazový materiál, sestavil jsem z vybraných záběrů Kyjevských fresek samostatnou galerii. Špatná technická kvalita je dána kvalitou podkladů na DVD.
top

Nostalghia.cz - stránky věnované bývalým andělům
Autorem textů P. Gajdošík (není-li výslovně uvedený jiný autor)
Petr Gajdošík © 2001-2016