Mohl to být tak krásný zážitek, pustit si doma po letech Abuladzeho Prosbu a Strom přání z již delší dobu ohlášených DVD od společnosti Levné knihy. Místo toho jsme se dočkali paskvilu - Prosba je na disku uložena jen s ruským dabingem (originálním jazykem filmu je gruzínština), Strom přání sice obsahuje originální gruzínskou zvukovou stopu, která je ale totálně zlikvidována přes ni přemluveným ruským rychlodabingem (voiceover). I přes přítomnost českých titulků vám zvukové stopy sledování filmů totálně otráví. Sám jsem přehrávání vypůjčených disků přerušil po 5 minutách a byl rád, že jsem ušetřil peníze. Jak se lze dočíst v jednom postu v diskusi na stránkách Levných knih: vydavatel se vrátil o 25 let zpátky do doby VHS a tehdejších běžných voiceoverů... Ach jo... - Pro objektivní popis bych měl ale ještě doplnit alespoň heslovitě zbytek specifikace disků: oba filmy jsou přepsány ve svých originálních obrazových formátech, v případě Prosby je to dokonce impozantní widescreen 2.35:1. Kvalita přepisu obrazu je u obou snímků slušná, sledování filmu je v tomto směru bez problémů. V rámci produkce DVD od LK lze za nadstandardní považovat i grafiku přebalů obou disků. O to víc zamrzí lapálie se zvukovými stopami...

Výsledky 7. ročníku ankety stránek Nostalghia.cz Nostalgické DVD roku naleznete na samostatné stránce.

Každoroční anketa stránek Nostalghia.cz Nostalgické DVD roku se otevírá již svým 7. ročníkem. Systém hlasování se nezměnil, všechny informace k výběru titulů i k hlasování naleznete na samostatné stránce.

Datum 29. 4. 1949 si určitě rádi připomenou milovníci filmů pro pamětníky. Ale nejen ti, také obdivovatelé Boženy Němcové, Vlasty Fialové či Vladimíra Čecha. V ten den měl totiž premiéru filmový debut Divá Bára režiséra Vladimíra Čecha. Více v textu Tomáše Matrase.

Filmové dílo Jana Špáty (1932-2006) patří nejen v českých poměrech k těm, která si bez zaváhaní dovolím označit přívlastkem „monumentální“. Nevnímám přitom obsah tohoto označení v kvantitativním měřítku, alespoň ne primárně, i když u Špáty je počet filmů na nichž pracoval jako režisér či kameraman úctyhodný. Monumentálnost si v této souvislosti spojuji především s tím, co by se dalo vyjádřit jiným termínem: komplexní. Právě takové dílo Jana Špáty je: nejen obsáhlé (vlastní filmy a kameramanské práce pro jiné režiséry čítají desítky, možná i stovky titulů), ale především zacílené, má filosofický rozměr, je stále aktuální, v oboru filmové dokumentaristiky tvoří jeden ze základních kamenů. A připočteme-li k tomu jeho další působení na pedagogickém poli či odvahu využívat nových technologií (ač klasický kameraman, jako jeden z prvních dokumentaristů u nás rozpoznal možnosti elektronického videozáznamu) vychází nám opravdu osobnost jedinečnho filmařského i lidského rozměru, jejíž dílo lze označit za zakladatelské. V letošním roce bylo Špátovo dílo připomenuto způsobem, který je v našich poměrech mimořádný. V široké spolupráci několika institucí a osobností se velká část Špátových filmů pečlivě zdigitalizovala a následně důsledně zrestaurovala. Výsledkem více jak rok a půl dlouhé práce je nyní čtyřdiskový box DVD Jan Špáta s 18 filmy.

Levné knihy vydaly DVD s přepisem jednoho z nejdůležitějších filmů Jeana Renoira Pravidla hry. Film v minulosti značně zdevastovaný různými sestřihy je navíc prezentován ve verzi, kterou v roce 1959 zrestaurovali filmoví historici Jean Gaborit a Jacques Durand.

Novými boxy v criterionské řadě Eclipse, které ponesou pořadová čísla 17 a 18, budou kolekce filmů Nikkatsu Noir a a tři filmy Dušana Makavejeva v souhrnném označení Dušan Makavejev: Free Radical. První kolekce přinese pět japonských snímků z produkce společnosti Nikkatsu, jedné z nejstarších produkčních společností v Japonsku, které se, jak název boxu napovídá, nesou v duchu tradic film noir. Filmy I Am Waiting (1957, rež. Koreyoshi Kurahara), Rusty Knife (1958, rež. Tošio Masuda), Take Aim at the Police Van (1960, rež. Seijun Suzuki), Cruel Gun Story (1964, rež. Takumi Furukawa) a A Colt Is My Passport (1967, rež. Takaši Nomura) se vyznačují velmi ponurou atmosférou a často brutálními motivy, nepostrádají ale ani svérázný humor. Produkce tehdejšího studia Nikkatsu se jimi chtěla vyrovnat americké produkci a nabídnout domácímu publiku, především z řad teenagerů, srovnatelnou zábavu. Ačkoliv filmy nevybočují z tradičního žánrového rámce, lze u nich ocenit často inovativní stylistické postupy. - Jugoslávský tvůrce Dušan Makavejev, enfant terrible jugoslávské nové vlny 60. let, bude představen třemi tituly z tohoto období - hranými filmy Čovek nije tica (1965), Ljubavni slucaj ili tragedija sluzbenice P.T.T. (1967) a dokumentem Nevinost bez zastite (1968). Makavejev, jehož tvorba je přirovnávána k J.-L. Godardovi, P. Cassavetesovi nebo Chrisi Markerovi, proslul jako svobodomyslný tvůrce, jeho filmy se vyznačují neobvyklou mírou politické nezávislosti, zobrazují bez příkras lidskou i společenskou realitu, otevřeně hovoří o některých dobových tabu.

Criterion uspořádal na svých stránkách anketu filmových kritiků a tvůrců, v níž měli oslovení vybrat deset snímků, které v řadě Criterion Collection považují za pro sebe nejdůležitější. Mezi řadou kritiků a publicistů nechybí ani taková jména jako Paul Schrader, Peter Cowie nebo Bruce Goldstein, z tvůrců jmenuji např. režisérku Jane Campionovou, Nicolase Roega, Jean-Pierre Gorina, herce Steve Buscemiho nebo hudebníka Johna Lurieho. Anketu Top 10 najdete na této stránce.

Recenze multimediálního DVD-ROM 1968: Zmařené naděje, vydaného v roce 2008.

Ediční řada Masters of Cinema se rozrostla o tři zajímavé francouzské tituly. Tím prvním je disk s filmem Jean-Luc Godarda Vdaná žena (Une femme mariée) z roku 1964. Černobílý snímek, který ve svém původním záměru zůstal vlastně ne zcela dokončený, je na disk přepsán v úplně novém HD transferu, zhotoveném z kompletně restaurované filmové kopie. Pro mimořádnou vizualitu díla je kvalitní obrazový přepis na tomto DVD podstatný. Jako bonus pak film doplňuje originální 3,5 minutový dobový trailer, který k francouzské premiéře připravil a sestříhal sám J.-L. Godard. Tradičně je k disku přiložen obsáhlý booklet (80 stran) s několika originálními texty, např. velkou předmluvou slavného francouzského kritika Luc Moulleta, záznamem diskuse mezi Moulletem a americkým filmovým publicistou Billem Krohnem, přepisem Godardovy přednášky o filmu, nově sepsanou statí Craiga Kellera o genezi Godardova stylu, ukázkami z předlohy aj.
Druhým nepřehlédnutelným titulem je edice Pialatova snímku La Gueule ouverte z roku 1974, rodinném dramatu ženy trpící těžkou nemocí. Film je na disku v mimořádně vyvedeném anamorfním přepisu originálního formátu 1.75:1 a s originálním francouzským zvukem v mono. Vydání je dvoudiskové, protože nabízí hromadu bonusového materiálu: tři krátké Pialatovy filmy z konce 50. let, šest jeho krátkometrážních dokumentů z roku 1964, kdy režisér cestoval po Turecku, archivní rozhovor s režisérem z roku 1987, 12 minut dlouhý rozhovor s Pialatovou manželkou Michel a ředitelem francouzské filmotéky Toubianem, rozhovor s herečkou Nathalie Baye, rozhovor s kameramanem Willy Kurantem, fotogalerii snímků z natáčení, dobový trailer a booklet (32 stran) s odbornou statí o filmu a s přepisem rozhovoru s Maurice Pialatem.
Třetím mimořádným titulem z poslední produkce MoC je Muriel (1963) Alaina Resnaise, jeden z nejoceňovanějších filmů 60. let, který Resnais realizoval po svých průkopnických dílech Hirošima, má láska (1959) a Loni v Marienbadu (1961) v nezvykle civilní a sevřené formě, s Delphine Seyrigovou v hlavní roli. Přepis filmu do anamorfního digitálního formátu probíhal pod supervizí samotného režiséra. Disk přináší navíc ještě dobový trailer, přibalen je booklet (44 stran) s řadou nových i archivních textů.

Ruscico vydalo DVD s Šengelajovým filmem Niko Pirosmani (1969), detaily naleznete na stránkách o Sergeji Paradžanovovi. - Když už jsem u nejnovější produkce této společnosti, z jejích posledních titulů upozorňuji na disk s legendárním Loučením Elema Klimova (a posmrtně i Larisy Šepiťkové) obsahující vedle dvou rozhovorů i dokument Larissa. - V produkci Ruscica se také objevila řada disků s filmy z produkce bývalého Tallinfilmu. Mj. jsou v ní zařazeny disky s filmy Zkouška pilota Pirxe (1978) podle Lemova románu nebo Hotel u mrtvého horolezce (1979), natočený podle novely bratří Strugackých (a s jejich scenáristickou účastí).

Třemi meditativními snímky z 90. let se Alexander Sokurov obrátil k duchovní tváři Japonska a jeho kultury. V roce 1996 natočil film Oriental Elegy, 45 minut dlouhou meditaci nad vlastním vývojem vnímání a vztahu k japonské kultuře skrze literaturu, obrazy i osobní setkání s japonskou krajinou a lidmi. Sokurov nezobrazuje Japonsko jako dokumentarista. Dokonce se i zříká poznání moderní tváře této země. Vedle krajiny se soustřeďuje na postavy několika prostých lidí, zcela netypických pro dnešní japonskou realitu. Skrze to vše se pak snaží pronikat "za obraz" viděného a objevovat kořeny zvláštní mytologie, kterou tato země Evropany vždy fascinovala. O rok později vznikl film A Humble Life, mýtus o ztracené harmonii, která je stále s námi, ačkoliv sami ji často necítíme. Sokurov svůj záměr naplňuje na drobném portrétu osamělého domu, ztraceného v horách ve vesnici Aska v prefektuře Nara, kde žije stará žena svůj osamělý, ale plný život. Celému filmu dominuje tichý obraz, bez dialogů. Sledujeme její každodenní život, vaření a jídlo, rozdělávání ohně, šití, rozdávání almužny, česání vlasů... Její závěrečná báseň pak zní po celém tom více než hodinovém tichém představení jako modlitba. V roce 1999 pak Sokurov natočil snímek dolce..., osobitý portrét japonského spisovatele Tošio Šimaa, který zemřel v roce 1986. Skoro až impresionistickým způsobem natáčení Sokurov proniká k Šimaově duši, skrze samotné knihy, literární obrazy v nich obsažené, které zasazuje do obecnějšího pohledu na tvář Japonska. Všechny filmy vznikaly v převážně japonské produkci, přesto je originální zvuková stopa v ruštině. V poslední březnový den je v USA uvede na DVD společnost medici.tv. Filmy budou na disku v originální ruské zvukové verzi s volitelnými anglickými nebo francouzskými titulky. Disk nebude regionálně kódovaný a v preorderu se jeho cena pohybuje na hranici 23 dolarů.

Další box criterionské řady Eclipse bude zasvěcen filmům Alexandera Kordy. Tento maďarský emigrant (do Velké Británie odjel ve 30. letech), původním jménem Sándor Laszlo Kellner, se brzy stal vlivným filmovým producentem a režisérem. Až do 50. let patřil mezi nejvlivnější postavy britského filmového průmyslu, podporoval mladé začínající talenty, s jeho pomocí jsou spjaty např. začátky tvorby Michaela Powella nebo Emerica Pressburgera. V roce 1942 se stal první osobností z oblasti filmového průmyslu, povýšenou do rytířského stavu. Čtyři snímky ze 30. let 20. století, zařazené do boxu Eclipse č. 16, připomenou nejen jeho tvorbu, ale dohromady tvoří i tematicky sevřený celek portrétů několika historických osobností. V oscarovém The Private Life of Henry VIII. (1933) i v pozdějším snímku Rembrandt (1936) poskytl Korda příležitost britské herecké legendě, Charlesi Laughtonovi, snímek The Private Life of Don Juan (1934) se naopak stal hereckým epitafem Douglase Fairbankse, který tímto filmem uzavřel svou hereckou kariéru (zemřel o pět let později). Trojici snímků v boxu doplní film The Rise of Catherine the Great (1934) režiséra Paula Czinnera. Snímek je do boxu zařazen nejen proto, že tematicky jde o podobné "portrétní" dílko, ale hlavně jde o film, který Korda produkoval, jako výtvarníka do štábu prosadil svého bratra Vincenta (později několikrát navržen na Oscara, v roce 1940 jej získal za výpravu filmu The Thief of Bagdad) a postavu cara Petra III. svěřil Douglasi Fairbanksovi Jr. DVD box vyjde v květnu, ohlášená cena se pohybuje těsně pod hranicí 50 dolarů.

Z tvorby Kona Ičikawy jsem zde podrobněji referoval (navíc už hodně dávno) jen o snímku Tokijská Olympiáda (1965). Časem, bude-li příležitost, bych však rád reflexi jeho tvorby rozšířil o další dva snímky, které nyní vyjdou na DVD řady Masters of Cinema. Tím prvním je mistrovsky natočené psycho- logické drama Kokoro (1955) natočené podle románu Natsume Sosekiho, popisující zdánlivě všední manželství v němž se i přes bezproblémové spolužití jeho aktéři cítí osamoceni a to i přes tradičně široké rodinné vazby a přátele. Výborná psychologická drobnokresba se v tomto filmu pojí s precizní kamerou, která je obecně silnou stránou všech Ičikawových filmů. Druhým titulem stojícím za pozornost (mj. i pro srovnání s jednou z loňských distribučních filmových novinek, Pennovým Útěkem do divočiny) je strhující drama Alone Across The Pacific (1963), rekonstrukce skutečného lidského osudu Keniči Horieho (ve filmu jej ztvárnil Jujiro Išihara), který se ve svých 23 letech rozhodl na čas opustit civilizaci a vydat se sám na malé, vlastnoručně vyrobené plachetnici přes Tichý oceán. Svou cestu z Japonska na západ zvládl za 94 dní, když přistál v San Franciscu bez dokladů a bez peněz byl okamžitě zatčen. O své cestě napsal knihu, založenou na deníkových zápiscích. Právě ta byla Ičikawovi hlavní inspirací. Překrásný snímek (mj. nominace na Zlatou palmu a Zlatý glóbus) je nejen svědectvím o konkrétní události, ale v Ičikawově podání jde až o hymnickou oslavu lidského ducha a přírody. Vedle působivého obrazového ztvárnění se na účinku díla podepsala i hudba renomovaného Toru Takemitsu. Oba snímky vydá MoC v novém restaurovaném transferu (v případě Alone Across The Pacific v originálním cinemascopu v anamorfním přepisu) a doplněné obsáhlým bookletem.

Šestý ročník ankety Nostalgické DVD roku byl uzavřen a jeho výsledky jsou následující.