Po mezinárodním úspěchu filmu RAŠOMON (1950) se Akira Kurosawa rozhodl pro adaptaci evropského autora. Proslulou předlohu přenesl do současného Japonska a rozšířil ji o některé japonské společenské atributy. Konfrontuje svět plný zášti, touhy po moci a majetku s neotřesitelnou vírou hlavního hrdiny v dobro. Vhodně zvolení herečtí představitelé odpovídají Dostojevského postavám a daří se jim také zachovat atmosféru jeho díla. Kamedu, japonského knížete Myškina, ztvárnil Masajuki Mori, Denkičiho, láskou posedlého Rogožina, Toširo Mifune.

Když natáčel RUDOVOUSE, měl Akira Kurosawa za sebou více než dvacet filmů. Příběh mladého internisty z druhé poloviny minulého století, který po studiích odchází pracovat do nemocnice, kde pevnou rukou vládne primář přezdívaný Rudovous, vytváří paralelu s Kurosawovým starším snímkem OPILÝ ANDĚL (1948). I tady byl hlavním hrdinou městský lékař a myšlenka důležitosti konání individuálního dobra, a to i kdyby šlo o nepatrný střípek v jinak temné mozaice světa. RUDOVOUSEM skončila dlouholetá spolupráce režiséra s hercem Toširo Mifunem, která kdysi OPILÝM ANDĚLEM začala. Za ztvárnění role nekompromisního primáře byl Mifune v roce 1966 oceněn na MFF v Benátkách.

KAGEMUŠA (překlad jména výstižně zní Stín válečníka) je bezvýznamný zlodějíček, který se pro svoji podobu na tři roky promění ve vůdce klanu Takedů. Do zástupné role se však vžije natolik, že návrat k vlastní osobnosti pro něho již není možný. Ústřední dvojroli ztvárnil Tacuja Nakadai. (ir)
Kagemušovo dvojnictví je specifické. Film je příběhem dvojníka, který je, jak tomu v tradici těchto příběhů často bývá, ztělesněním svobodného, neomezeného, kriminálního individua, a stojí tak proti svému společensky akceptovanému protipólu. Avšak podstatné je, že KAGEMUŠA je příběhem sjednocování, integrace, nikoli rozdvojování, dezintegrace. Sledujeme tentokrát nikoli příběh postavy, které se zjeví dvojník, ale samotného dvojníka. S tím souvisí další odlišující rys: většina pojednání dvojnického tématu znamená sestup do konvenční osobnosti, v níž je odhalen potenciál zla. Claire Rosenfieldová uvádí jako příklad Conradovo Srdce temnoty, které dokazuje, že i ten nejracionálnější člověk vlastní dvojí povahu, že nikdo není uchráněn před hrozbou iracionálnosti. "Avšak v Kurosawově KAGEMUŠOVI nahlédneme do kriminálního já a spatříme ten potenciál dobra poté, co zloděj překročí své malicherné osobní zájmy a vyzdvihne potřeby sociální skupiny nad své vlastní. (...) Když nahlížíme do zlodějova srdce temnoty, nacházíme tam zasazeno sémě, které vyrůstá a zraje do ideálu, morálky nesobeckosti, představeného Šingenem."
(Radovan Suk: Negativ - pozitiv. Poznámky k motivu dvojnictví u Akiry Kurosawy.
Iluminace 1999, č. 1, s. 55-56.)

Ve svém sídle pyšně se tyčícím nad ostatní světem, v "nebi", se mocný, avšak nízkým machinacím nepřístupný vládce, připravuje ke kroku, který má jeho moc ještě více rozšířit. Kdesi hluboko dole, v bídném "pekle", žije závistivý vyvrhel, který světu kolem sebe i nad sebou chystá ďábelskou pomstu.
Výkupné za krále - tak zní název kriminálního románu Eda McBaina, kterým se Kurosawa inspiroval a jehož dějiště přenesl z New Yorku do Jokohamy. Výrobní ředitel velké továrny na obuv hodlá ovládnout celou firmu. Jeho plán skoupit všechny zbylé akcie (riskuje přitom celé své jmění) zhatí vyděrač, který tvrdí, že unesl jeho syna a žádá výkupné 30 miliónů jenů. Ředitel je ochoten zaplatit, když se ukáže, že jeho dítě je na svobodě - vyděrač omylem unesl jeho malého kamaráda, synka ředitelova šoféra. Tyto dva překvapivé zvraty stojí na počátku složitých peripetií, na jejichž konci bude "všechno jinak", pro každou z postav i pro diváka. Ne náhodou bylo o Kurosawových filmech řečeno, že je v nich vždy položena otázka, při jejímž zodpovídání se ukáže jiná, mnohem závažnější otázka. Formálně je Nebe a peklo Kurosawův nejvíce experimentující film, dělící se na tři stylisticky naprosto odlišné části. Kurosawa natáčel paralelně s devíti kamerami, dlouhé, někdy až desetiminutové záběry kontrastují s "bleskově" sestříhanými sekvencemi, v pasážích policejního pátrání je místy užit 8mm film. Titulní role ředitele továrny a vyšetřujícího inspektora hrají obě hlavní herecké hvězdy poválečného Japonska: Toširo Mifune a Tacuja Nakadai. Nebe a peklo je dílo, které lze dodnes sledovat se zatajeným dechem, více než dvouhodinové vytržení pro intelekt i pro oči - poslední třetina je jedním slovem: brilantní. (md)