|
|
| |
|
|
|
|
Přátelé,
jako obvykle k mé malé radosti Vám teď mám vysvětlit, jak jsme to mysleli. Jediná
smysluplná odpověď, která mě napadá, je jednoslovná: dobře. To Vám ale zřejmě nepostačí,
takže mi nezbývá, než se pokusit zformulovat, proč si myslíme, že tohle číslo je
"problémové", o jaký "problém" jde a proč ho nakusujeme zrovna z této strany.
Východiskem všeho je Tarkovského text Úvaha o víře a naději
(vlastně do termínů převádějící obsah jeho filmových básní). Jemu i nám se zdá, že se
světem (a člověkem v něm) cosi není v pořádku. Co není v pořádku, to konstatuje velmi
pregnantně. Nyní však jde o to, jak z toho ven (ostatně, vždyť to je klíčové téma
filosofie 20. století, přesněji: místo selhání této filosofie).
Myslíme si, že jedna z možností je v analýze toho, zda kdysi existoval způsob žití, který
podobné problémy neznal. Zde shromážděné texty (Silesius, Suchánek, Holderlin, Heidegger,
Škapová) nakusují tento problém ze všemožných stran (od Heideggerova fenomenologického
rozboru až po ryzí básnivost prózy Karla Šiktance) a budiž k nim dodáno jen tolik, že i
jejich přednost je snad právě v tom, že si jsou vědomy absurdnosti pokusů o univerzální
odpověď.
Ostatně, není nostalgie hrdinů Tarkovského filmů právě smutkem po nenávratnosti (či
smyšlenosti?) "přirozeného světa"?
S pozdravem
-ps-
| |
|
|
| | |
|
|