Stalker
Stalker
SSSR 1979, 161 min.
barevně (Eastmancolor)/černobíle; 1.33:1, mono/stereo, hraný
Mluveno: rusky
Výroba: Mosfilm
Režie: Andrej Tarkovskij
Námět: Arkadij a Boris Strugačtí - román Piknik u cesty (česky 1974, 1985).
Scénář: A. Tarkovskij, A. Strugackij.
Asistenti režie: Larisa Tarkovská, Marija Čugunovová, Jevgenij Cymbal.
Hudba: Eduard
Artěmjev. Kamera: Alexandr
Kňažinskij. Střih: Ludmila Fejginovová. Výprava: A. Tarkovskij.
Kostýmy: Nelly Fominovová. Zvuk: V. Šarun. Vedoucí výroby: Alexandra
Děmidovová. Verše: Fjodor I. Tjučev, Arsenij
Tarkovskij.
Hrají: Alexandr
Kajdanovskij (Stalker),
Anatolij Solonicyn (Spisovatel),
Nikolaj Grinko (Vědec), Alisa
Frejndlichová (Stalkerova žena), Nataša Abramovová (Marta, Stalkerova dcera), F. Jurná
(žena v kožichu), E. Kosin, R. Rendi.
Ceny: Cena francouzské kritiky,
Zvláštní cena a Cena ekumenické poroty na MFF v Cannes (1980), Cena Luchina
Viscontiho (1980, Cena FIPRESCI na II. MFF vědeckofantastických filmů v Madridu (1980),
Prémie filmové kritiky na I. MFF v Terstu (1980), Zvláštní cena poroty (Special Motion)
na MFF v Portu (Fantasporto, 1983), nominace na Cenu International Film Fantasy
na MFF v Portu (Fantasporto, 1983).
Česká distribuce:
Premiéra: březen 1981. Monopol: Ústřední půjčovna filmů.
Obnovená premiéra: 1998 v rámci přehlídky Projekt 100. České titulky:
Nina Močalová.
"...Stalker si vyžádal víc času než Rublev. Ačkoliv to nebyl realizačně náročný film,
dal nám zabrat. Z technických důvodů jsme museli přetočit tři čtvrtiny materiálu,
změnit kameramana, scénografa. Scénář jsme psali s bratry Strugackými, avšak s povídkou
Piknik u cesty má málo společného - snad jen název profese přenesený do titulu: Stalker...
K ideovému obsahu filmu: mluvíme o tom, že nikdo a nic nemůže člověku pomoci než člověk.
Mimo nás není žádné síly, která by nám usnadnila existenci. Člověk sám vytváří jak sebe,
tak svou budoucnost. Ve filmu v podstatě účinkují tři postavy - Profesor, Spisovatel
a Stalker - v každé jsem přítomen svou částečkou, ale nejvíc sympatizuji se
Stalkerem. Připomíná Dona Quijota a jeho drama je dramatem rytíře smutné postavy. Je
přežitkem. Je to mamut. Je zmítán city, jaké kultivovaly před sto lety. Je
ztělesněním antipragmatismu. Odtud Spisovatelova averze proti němu - chápe ho, ale
zakouší vedle něho komplexy méněcennosti. Hlavní hrdina je mi blízký a drahý. Někdy se
vymaňuje z mého vlivu - přidělil jsem mu velkou zátěž. Vyjadřuje tu krizi již mrtvé
ideje, tu naději. Spisovatel je mi rovněž blízký, ale Stalker je hlubší a vnitřně
bohatší... Finální scéna? Děvčátko s telekinetickými schopnostmi? To je prosté. Autoři
zde mluví o příští generaci, vyslovují svou zvláštní víru v ní. Je mladší než my,
rychleji se vyvíjela, a jsou jí - výhradně jí - vlastní určité schopnosti."
A. Tarkovskij o filmu Stalker
podle: Filmový přehled
1981, č. 5, s. 30. Přeložila G. Kopaněvová
|
